Fonologie (fonémika) či hláskosloví je lingvistická věda, která podobně jako fonetika zkoumá zvukovou stránku přirozeného jazyka. Na rozdíl od fonetiky ji však zajímají pouze zvukové rozdíly, které mají v daném jazyce nějakou funkci (schopnost rozlišovat význam).Zatímco fonetika popisuje všechny zvuky, které se v řeči užívají, event. s omezením na typy zvukových prostředků konkrétního jazyka, fonologie se zabývá jen těmi, které slouží rozlišování významu, tj. těmi, které mají distinktivní funkci.Dnešní fonetika se ale zabývá všemi aspekty řečové komunikace, a výrazně tedy překračuje čtyři základní pohledy na řeč: artikulační (tvorba řeči), akustický (její fyzikální vlastnosti), percepční (vnímání) a fonologický (z hlediska jazykového systému).
Jaký je rozdíl mezi Fonémem a hláskou : Pojem „hláska“ lze chápat dvojím způsobem, a to buď jako konkrétní zvuk (fón), nebo jako abstraktní funkční jednotku jazyka (foném). Fón je konkrétní zvuk představující určitou hlásku, jehož tvorbou a fyzikálními vlastnosti se zabývá fonetika. Foném je abstraktní označení pro hlásku.
Co to je hláška
HLÁSKA je nejmenší zvuková jednotka řeči. Každá je označena jedním písmenem (výjimkou je písmeno „ch“). Hlásky dělíme na samohlásky, souhlásky a dvojhlásku. Při psaní hlásek jsou velmi důležitá rozlišovací (diakritické) znaménka, protože mění význam písmene (jeho odlišnou výslovnost) a tím význam slova.
Co je to Ortofonie : V rámci ortoepie se vyčleňuje ortofonie, nauka o správném tvoření jednotlivých hlásek, a vlastní ortoepie, která se zabývá spojováním těchto hlásek do slovních a větných celků.
Fonetika se liší od fonologie tím, že se zabývá zejména projevy zvukových prostředků jazyka v mluvených komunikátech. Zabývá se zvukovou stránkou jazyka, zejména ortoepickým popisem prvků jazyka. Věnuje pozornost normě výslovnosti a její kodifikaci.
Foném je nejmenší součást zvukové stránky řeči, která má v konkrétním jazyce rozlišovací funkci. Každý jazyk má vlastní sadu fonémů, proto dva odlišné zvuky, dvě hlásky, mohou v některých jazycích mít navzájem stejnou funkci a v jiných ne – podle toho, jestli tvoří stejný foném, nebo ne.
Co je to foneticky
Fonetika zkoumá a popisuje především artikulační, akustickou a percepční stránku konkrétních mluvených projevů. Snaží se o co nejpodrobnější popis objektivně zjistitelných a měřitelných vlastností zvukové stránky mluvených projevů (změny ve výšce tónů, vlastnosti samohlásek a souhlásek, rychlost řeči atd.Mezinárodní fonetická abeceda (International Phonetic Alphabet – IPA) je univerzální systém znaků sestavený Mezinárodní fonetickou asociací, který může sloužit k fonetické transkripci jakéhokoli jazyka.Čeština má celkem 27 souhláskových fonémů, které se tradičně rozdělují podle způsobu a místa tvoření. U tzv. pravých souhlásek navíc existují dvojice lišící se svojí znělostí.
Hlásky dělíme na samohlásky, souhlásky a dvojhlásku. Při psaní hlásek jsou velmi důležitá rozlišovací (diakritické) znaménka, protože mění význam písmene (jeho odlišnou výslovnost) a tím význam slova. V češtině se používají: čárka, háček a kroužek.
Co to je samohláska : Samohláska je druh hlásky a je příkladem takových hlásek, u kterých vzniká tón. Mezi charakteristický rysy při vyslovování samohlásek patří otevřenost, specifická poloha jazyka a napjatost rtů. Samohláskám se říká také vokály. V češtině se můžeme setkat s 5 samohláskami – a, e, i, o, u.
Jaký je rozdíl mezi Hláskou a písmenem : Hlásky slyšíme a vyslovujeme. Písmena vidíme a píšeme. Samohlásky jsou hlásky, které mohou samy tvořit slabiku.
Co je Kinestezie
Kinestezie (z řeckého kinesis – pohyb a aishesis – dojem) je vědomé vnímání polohy a pohybů těla a jeho částí.
Otologie je obor zabývající se onemocněním ucha. Otologická ambulance zajišťuje péči o pacienty s chirurgicky řešitelnou poruchou sluchu a především jako dispenzarizace pacientů po sanačně rekonstrukčních operacích bubínku a středouší.Od 4. století př. n. l. vytvořili propracovaný popis výslovnosti sanskrtu, artikulace slabik a hlásek a jejich klasifikaci, ze které pak čerpaly evropské práce na počátku 19. století.
Kolik má čeština Fonemu : Pro současnou češtinu se např. dá určit 39 fonémů, 13 vokalických (běžné vokály a diftongy) a 26 konsonantických. Tento počet může být zpochybněn, protože některé fonémy mohou mít minimální využití (např. /ó/ , které slouží rozlišení dvou významových jednotek jen ve vztahu domácí–cizí slovo, či dvě cizí slova, např.