Která z pražských bran zahajuje Královskou cestu na Pražský hrad?
Základní kámen byl položen v roce 1475, stavbu řídil stavitel Václav, od roku 1478 Matěj Rejsek, který zčásti provedl i bohatou sochařskou výzdobu. Věž byla založena na dně hradebního příkopu cca 9 m pod dnešním terénem.Prašná brána je vysoká 65 metrů, vyhlídkový ochoz je ve výšce 44 metrů, točité schodiště má 186 kamenných stupňů.549Prašná brána / Stáří (1475)

Kdo nechal postavit Prašnou bránu : Na jejím místě nechal postavit roku 1475 král Vladislav Jagellonský na náklady Starého města pražského jako součást opevnění Starého města pražského Prašnou bránu..

Proč se jmenuje Prašná brána

Asi od roku 1715 sloužila jako skladiště střelného prachu, odtud název „Prašná“. Při pruském obléhání Prahy roku 1757 byla věž značně poničena. Dnešní vzhled věž získala až v letech 1878–1886 za pseudogotické puristické úpravy, kterou vedl architekt Josef Mocker. Předlohou mu byla Staroměstská mostecká věž.

Jak se kdysi říkalo Prašné bráně : Historie Prašné brány

Prašná brána byla postavená v roce 1475 jako náhrada za Horskou bránu, která byla součástí opevnění Starého města z dob Václava II. Po založení Nového města opevnění ztratilo svůj význam, a tak původní věž zchátrala. Byla na tom tak špatně, že ji místní říkali Odraná.

Ištařina brána Rekonstrukce babylónské městské brány vybudované králem Nabukadnesarem II., která byla zasvěcena Ištar – babylónské bohyni plodnosti, lásky a války. [cca 575 př. n. l., umístění: Pergamon Muzeum, Berlín].

Ištařina brána (arabsky بوابة عشتار) byla osmou bránou babylónského vnitřního města. K její výstavbě došlo kolem roku 575 př. n. l. z příkazu novobabylonského krále Nebukadnesara II. a byla zasvěcena babylonské bohyni plodnosti, lásky a války, Ištar.

Co je to Ištar

Inanna (sumersky 𒀭𒈹|𒀭𒈹inanna, též 𒀭𒊩𒌆𒀭𒈾 Dnin-an-na), Ištar (akkadsky Dištar), je bohyně, jež byla uctívána v mezopotámském náboženství a spojována s láskou, krásou, sexem, spravedlností a politickou mocí. Původně byla uctívána Sumery jako Inanna, později Akkaďany, Babylóňany a Asyřany pod jménem Ištar.𒆍𒀭𒈨𒌍, Bābilim – Brána boha/bohů, bez diakritiky Babylon, řecky Βαβυλών, v Bibli (Genesis a Žalmy) též Bábel – znamená „zmatek“, kassitskými vládci a Assyřany nazýván Karduniaš, egyptsky bbr) bylo město na dolním toku Eufratu v jižní Mezopotámii, v pozdějším období hlavní město Babylonie a Novobabylonské říše.Nicméně od roku 539 př. n.l. byl Babylon dobyt Peršany, Makedonským králem Alexandrem a Parthiany.

Inanna (sumersky 𒀭𒈹|𒀭𒈹inanna, též 𒀭𒊩𒌆𒀭𒈾 Dnin-an-na), Ištar (akkadsky Dištar), je bohyně, jež byla uctívána v mezopotámském náboženství a spojována s láskou, krásou, sexem, spravedlností a politickou mocí. Původně byla uctívána Sumery jako Inanna, později Akkaďany, Babylóňany a Asyřany pod jménem Ištar.

Kdo je bohyně Isis : Egyptská Isis je Božskou matkou, nebeskou vládkyní Světa, dárkyní Života, udržovatelkou řádu ve světě i v rodině, Bohyní léčení, ochránkyní dětí, Bohyní přírody a lásky, paní kouzel, která se svou sestrou Neftys ochraňuje mrtvé na zemi (v sarkofázích). Hieroglyfická značka pro její jméno znamená v překladu "Trůn".

Co znamená je to hotový Babylon : Ve spojitosti s událostmi popisovanými v bibli se výraz „Babylon“ používá ve smyslu – neorganizované a nepřehledné shromáždění lidí.

Jak skončil Babylon

V roce 130 př. n. l. byl Babylón vypálen a obyvatelstvo odvlečeno do Médie. Vypálením Seleukeie v roce 165 n. l. končí v Mezopotámii helénismus. Při budování Bagdádu byl použit materiál z obou měst.

V roce 130 př. n. l. byl Babylón vypálen a obyvatelstvo odvlečeno do Médie. Vypálením Seleukeie v roce 165 n. l. končí v Mezopotámii helénismus. Při budování Bagdádu byl použit materiál z obou měst.byl nejvýznamnějším z novobabylonských králů, vládl v letech 605 až 562 př. n. l. Je také známý jako postava z Bible a židovských dějin, která nechala zbořit jeruzalémský Šalomounův chrám a vypudit Židy do exilu (babylonské zajetí).

Co vymysleli Sumerové : Sumerové dále vynalezli kalendář o 12 měsících, šedesátkovou číselnou soustavu, vůz s koly, hrnčířský kruh a v architektuře využívali obloukové klenutí.