Romantismus vznikl koncem 18. století a jako výraz nových sociálně ekonomických skutečností v Evropě odrážel prohlubování protikladů mezi individuem a společností, ideálem a skutečností, uměním a životem. Za kolébku literárního romantismu je považována Anglie (tzv.Znaky romantismu
- důraz na city a fantazii.
- individualismus – revolta, výjimečnost, touha po harmonii s přírodou.
- konflikt snu a procitnutí do reality.
- návrat k minulosti, k lidové slovesnosti.
- mystické motivy, tajemné scenérie (zříceniny, hřbitovy, …)
Lidé, kteří se zklamali v osvícenství, kteří pozorovali, že přemíra racionalismu nevede ke kýženému cíli, totiž k vytvoření rozumně uspořádané společnosti, stáli u zrodu uměleckého hnutí zvaného romantismus. Ten se odvrací od velkého důrazu na rozum, naproti tomu klade důraz na cit, víru a svobodu.
Který autor byl představitelem romantismu : Romantismus v české literatuře je vyvrcholením národního obrození v letech 1830-1848. Dochází k rozkvětu poezie, venkovské prózy, satiry, publicistiky a divadla. Hlavními představiteli romantismu v české literatuře jsou Karel Hynek Mácha, Josef Kajetán Tyl a Karel Jaromír Erben.
Jak dlouho trval romantismus
| ad. | |
|---|---|
| Raný romantismus | 1800–1830 |
| Novoromantismus | 1830–1860 |
| Klasicko – romantická syntéza | 1860–1890 |
| Pozdní romantismus | 1890–1920 |
Kdo vymyslel romantismus : omlouváme se za opožděnou odpověď. Starší literárněvědné příručky uvádí, že romantismus jako literární a filozofické hnutí vzniklo koncem 18. století v Německu, a to především v tzv. jenské škole, soustřeďujícího se kolem idealistického filozofa J.G.Fichteho.
– ve Francii mezi dobou Velké francouzské revoluce v roce 1789 a únorové revoluce v roce 1848, – v Německu od roku 1800 do konce revoluce v roce 1850, – v českých zemích od první čtvrtiny 19. století do neoromantismu konce 19.
Kolébkou romantismu byla počátkem 19. století Anglie, odkud se romantismus šířil po celé Evropě. Snivý duch romantismu zahladil poslední stopy klasicismu a projevil se jak v literatuře, tak v umění – přímo vyšel z literatury a tvorby anglických básníků a spisovatelů – Byrona, Shelleyho, Scotta a Keatse.