Členy (a, an, the) se používají vždy s podstatným jménem, o kterém nám řeknou blíže další informace. Ze samotného členu se dozvíme, zda se mluví o něčem obecně, nebo se jedná o něco konkrétního, zda má mluvčí na mysli celou skupinu osob nebo věcí, nebo je řeč jen o jediném členu skupiny.Druhy členů
V jazycích jsou rozlišovány členy: určitý – např. anglický the, německý der, die, das, francouzský le, la, les; používá se tehdy, kdy se mluví o konkrétním objektu, specifickém členu nějaké skupiny (český ekvivalent by mohl být ten, ta, to);Použití neurčitého členu (ein, eine, ein)
Člen neurčitý použijeme tehdy, když mluvíme o něčem poprvé. In diesem Haus wohnt eine Frau. Die Frau hat einen Hund. V tomto domě bydlí (nějaká) žena.
Jak se pouzivaji cleny v anglictine : Pomůckou, kterou studenti často používají, je, že když si v češtině podstatné jméno ve větě můžeme říct s ukazovacím zájmenem ten (např. to auto), bude v angličtině určitý člen. Pokud se spíše před podstatné jméno hodí přídavné jméno nějaký (např. nějaké auto), člen bude v angličtině neurčitý.
Kdy se používá určitý člen the
Určitý člen THE. Angličtina využívá určitý člen THE v situacích, kdy máme na mysli nějaký konkrétní předmět. Pokud se například bavíte s kamarádem o dané knize, v další větě ji můžete značit jako Klikni pro výslovnostthe book a oba budete mít jasno, o které knize se bavíte.
Co je to člen : Člen označuje nějakou osobu, která je příslušníkem nějaké formálně organizované skupiny lidí, má uzavřeno členství – například člen korespondent v ČSAV. Dále může být: v lingvistice: větný člen – nejmenší jednotka větné struktury; viz též Holý větný člen.
der (mužský), die (ženský), das (střední), die (množné číslo). ein (mužský), eine (ženský), ein (střední), množné číslo nemá neurčitý člen. není. vlastní jména, nepočitatelné věci, ustálené fráze.
Mluvíme-li o nějaké osobě nebo věci poprvé, používáme člen neurčitý. Neurčitý člen ein, ein, eine vlastně znamená jeden, jedno, jedna z mnoha. V množném čísle člen zanikne, protože by neměl smysl.
Kdy se píše Der Die Das
der (mužský), die (ženský), das (střední), die (množné číslo). ein (mužský), eine (ženský), ein (střední), množné číslo nemá neurčitý člen. není. vlastní jména, nepočitatelné věci, ustálené fráze.Vazba "used to" má stejný význam jako užití modálního slovesa "would" pro opakující se děj v minulosti. Vazba "used to" se používá hlavně, chceme-li zdůraznit, že opakovanou činnost v minulosti již neděláme nebo naopak činnost, kterou jsme nedělávali, teď děláváme.Řadí se mezi ně: přívlastek, předmět, příslověčné určení a doplněk.
- Přívlastek blíže určuje podstatné jméno. Ptáme se na něj: Jaký
- Předmět doplňuje sloveso nebo přídavné jméno.
- Příslovečné určení vyjadřuje okolnosti děje nebo stavu.
- Doplněk závisí na 2 členech: na podstatném jméně (případně zájmeně) a na slovesu.
1) Předložky v prostoru
- an. Předložku an /an/ používáme nejčastěji, když se něco něčeho dotýká ze strany či zespoda nebo je to něčemu blízko.
- auf. Předložku auf /aʊ̯f/ používáme nejčastěji, když se něco něčeho dotýká shora či se účelově pohybuje nějakým směrem.
- in.
- neben.
- zwischen.
- vor.
- hinter.
- über.
Kdy použít Kein a kdy nicht : slovesným záporem, který vytváří opak sloves (nicht) a záporným slovíčkem kein, které klademe před podstatná jména.
Jak poznat 3 pád v němčině :
| jednotné číslo | ||
|---|---|---|
| rod | mužský | ženský |
| 2. pád | -en | -er |
| 3. pád | -em | -er |
| 4. pád | -en | -e |
Kdy se používá ein eine einen
Mluvíme-li o nějaké osobě nebo věci poprvé, používáme člen neurčitý. Neurčitý člen ein, ein, eine vlastně znamená jeden, jedno, jedna z mnoha. V množném čísle člen zanikne, protože by neměl smysl. S výjimkou mužského rodu jsou tvary ve 4.
"GET USED TO" = zvyknout si na něco
Vazbu GET USED TO překládáme jako "zvyknout si na něco". I zde pak díky tomu, že vazba USED TO má před sebou sloveso "GET", můžeme větu transformovat do libovolného času.always {příslovce} vždy {přísl.}
Proč se učit větné členy : Při špatném zapojení větných členů do věty nám věta nefunguje, je nesrozumitelná, nejasná. Větné rozbory nám otevírají brány do světa cizích jazyků, třeba takové angličtiny. V angličtině je při stavbě věty nutné dodržovat správný slovosled – a je v zásadě jedno, zda píšeme či zda hovoříme.