Kdy se píše jse a se?
Si je tvar zvratného zájmena a pojí se se slovesy. Zpívat si, kreslit si… Jsi je tvar slovesa být ve smyslu existovat (2. osoba jednotného čísla).Slova “sis” a “ses” se používají u druhé osoby jednotného čísla, to je u “ty”, v minulém čase a v podmiňovacím způsobu. Správně tedy není “jsi se”, ale “ses”, a místo “jsi si” používáme “sis” (ale v mluvené češtině můžete slyšet i tyto “nesprávné” formy).Rovněž v podmiňovacím způsobu užíváme stažené ses, sis: ty by ses nekoupal, aby sis nečetl, kdyby ses podíval (nikoli by jsi se, kdyby jsi se, aby jsi se). Jazykové dotazy zodpovídá i Jazyková poradna Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR (http://www.ujc.cas.cz/poradna/porfaq.htm; e-mail: [email protected]).

Jak ses Jak jsi se : U nezvratných sloves se považují výrazy se jsi za základní, neutrální způsob vyjádření. Podoby se ‑s jsou hodnoceny jako hovorové. U sloves zvratných jsou tvary se -s jediné správné; -s se připojuje k zvratnému zájmenu (koupil sis to, spletla ses). Navíc je tato forma jednodušší na psaní i mluvení.

Jak jsi nebo jak si

Jsi, je to tvar slovesa být. Si se používá pouze u sloves se zvratným zájmenem např. koupit si.

Jaký i se píše : V českých slovech píšeme po měkkých souhláskách (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) vždy měkké I. Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) píšeme vždy tvrdé Y. U písmen D, T, N volíme písmeno podle výslovnosti.

Evropská společnost (neboli Societas Europaea, zkráceně SE) je akciová společnost založená podle práva Evropské unie. Cílem přijetí statutu evropské společnosti bylo nejen odstranění překážek obchodu, ale také přizpůsobení struktur podnikání rozměrům společenství.

Spisovné jsou podoby ty ses, ty sis, ale v mluveném projevu často slýcháme i ty jsi se, ty jsi si.

Kdy se píše Jseš a seš

Jsi, ses, sis, bys, bychom, byste aneb Pozor na hyperkorektnost

Správně Špatně
Ty jsi, Tys Ty jsi chytrá. (Tys chytrá.) Ty jsi to vyřešil. (Tys to vyřešil.) Ty jseš…
Ty ses Ty ses snad zbláznil. Ty by ses měl krotit. Ty jsi se…
Ty sis Našla sis to Ty jsi si…
Ty bys Ty bys byl výborný, jen trochu chtít. Ty by jsi…

Jsi, ses, sis, bys, bychom, byste aneb Pozor na hyperkorektnost

Správně Špatně
Ty jsi, Tys Ty jsi chytrá. (Tys chytrá.) Ty jsi to vyřešil. (Tys to vyřešil.) Ty jseš…
Ty ses Ty ses snad zbláznil. Ty by ses měl krotit. Ty jsi se…
Ty sis Našla sis to Ty jsi si…
Ty bys Ty bys byl výborný, jen trochu chtít. Ty by jsi…

Dobrý den, slovo jsem je tvarem slovesa být (Byl jsem včera v kině.) a slovo sem je příslovcem (Polož to sem.). Tvar sem bývá někdy používán v běžné mluvě jako nesprávná varianta od slovesa být (Byl sem včera v kině), tuto variantu bychom však neměli používat, protože je nespisovná.

Obecné poučení Předponami s(e)‑, z(e)‑ se od sloves nedokonavých (končit, trávit, křížit, tížit) tvoří slovesa dokonavá (skončit, strávit, zkřížit, ztížit). Zatímco předpona z‑ má v takových případech pouze zdokonavující význam, předpona s‑ dodává mnohdy ještě význam další.

Jak se píše jsem : JSEM je tvar slovesa být. SEM je příslovce místa vyjadřující směr na toto místo. ⭐ O tvaru „jsem“ tedy uvažujeme jen v případě, že podmětem je JÁ.

Jaký je slovní druh se : Zájmena. Zájmena jsou ohebný slovní druh. Ve větě obvykle zastupují podstatná nebo přídavná jména, případně je blíže určují. Příklady zájmen: já, my, ona, náš, jejich, jaký, někdo, žádný, se, jenž.

Kdy je se zájmeno

přinutili se smát (se), všichni se snaží vrátit (se). Pokud by došlo vynecháním jednoho se ke změně významu, je třeba obě zvratná zájmena ponechat: snažím se nezlobit se (nebýt rozčilený) × snažím se nezlobit (např. nezlobit rodiče).

Používáte v hovorové řeči "jseš", nebo "seš" | Odpovědi.cz. Ano, víme, že správně je „jsi“ Detail otázky na Odpovědi.cz.Problémy však vznikají i v souvislosti s použitím jednotného čísla podmiňovacího způsobu slovesa být. Tvar první osoby zní správně bych (nikoliv by jsem či bysem), spisovný tvar druhé osoby je pak bys (nikoliv by jsi). Třetí osoba jednotného i množného čísla má tvar by.

Co je to za slovní druh se : Zájmena. Zájmena jsou ohebný slovní druh. Ve větě obvykle zastupují podstatná nebo přídavná jména, případně je blíže určují. Příklady zájmen: já, my, ona, náš, jejich, jaký, někdo, žádný, se, jenž.