Vitamíny byly objeveny roku 1880 ruským lékařem Nikolaiem Luninem, který je označil za látky, jejichž přítomnost v potravě je nutná. Roku 1906 se začaly označovat velkými písmeny (zpočátku pouze jako tzv. dodatkové faktory A a B).V té době se věřilo, že tento problém je způsoben špatnou kvalitou vody, ale později bylo zjištěno, že kurděj je způsobena nedostatkem vitamínu C. Vitamin C byl objeven, popsán a izolován v roce 1928 německým vědcem Albertem Szent-Györgyim, za což získal v roce 1937 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu.Co je zdrojem vitaminů Vitaminy v přírodě vznikají při látkové přeměně v rostlinách. Mimo to se vyskytují v živočišných tělech, především pak v játrech, kde se některé vitaminy uchovávají.
Jak vzniklo slovo vitamín : Slovo vitamin vzniklo ze slovního spojení „Vital a amine“ = životně důležité aminy. Jde o látky, které jsou součástí velkého množství biochemických procesů v našem těle.
Kdy byly objeveny vitamíny
Historie objevení vitamínů sahá o několik tisíciletí zpět, ovšem skutečné vědecké studium započalo až s rozvojem chemii v 19. a na začátku 20. století a vyvrcholilo poznáním jednotlivých přídatných potravinových faktorů, které byly pojmenovány podle abecedy v tom pořadí, v jakém byly objeveny.
Kdo objevil vitamín A : Samotný vitamín A izolovali Elmer McCollum a Marguerite Davis ze živočišných tuků a rybích olejů v roce 1915. Nejprve se dostal do povědomí pod pracovním názvem jako „tuk rozpustný v A“ a následně v roce 1920 jako vitamín A.
Vitamín K. Vitamín K objevil v roce 1929 Henrik Dam a nazval ho „koagulační vitamín“, proto ono K. V roce 1943 byly uděleny dvě Nobelovy ceny v oboru medicíny a fyziologie – za objev vitamínu K ji dostal H. Dam a E. A. Doisy za objev jeho chemické povahy.
Zdroje vitaminu F:
mořští živočichové a ryby (humr, losos či sleď) rostlinné oleje či semínka (lněná, dýňová, slunečnicová či konopná) v ořeších (především ve vlašských jádrech a mandlích) avokádu, sóji, obilných klíčcích či listové zelenině
Kdy byly objeveny vitaminy
Historie objevení vitamínů sahá o několik tisíciletí zpět, ovšem skutečné vědecké studium započalo až s rozvojem chemii v 19. a na začátku 20. století a vyvrcholilo poznáním jednotlivých přídatných potravinových faktorů, které byly pojmenovány podle abecedy v tom pořadí, v jakém byly objeveny.Čistý zinek se podařilo pravděpodobně poprvé připravit ve 13. století v Indii. Odtud se tato znalost přenesla do Číny, kde se v období dynastie Ming v letech 1368–1644 používaly zinkové mince.Otec vitamínů
Za vznik slova „vitamín“ může polský biochemik Kazimierz Funk, který v roce 1912 objevil vitamín B1 v otrubách rýže. Funk navrhl název vitamin podle latinského „vital amine“, tedy „životně důležité aminy“.
Biotin je známý také jako vitamín H nebo B7. Je to esenciální vitamín, což znamená, že si ho tělo neumí samo vytvořit, a proto ho musíme přijímat s jídlem. Nachází se v potravinách jako je vejce, sója, ořechy nebo játra.
V čem je vitamín K : V čem je vitamin K obsažen Na vitamin K jsou bohaté zejména zelené druhy zeleniny, jako je například špenát, brokolice či kapusta. Značné množství vitaminu K se nachází také v ovoci, mléce a mléčných výrobcích, mase, vejcích a obilovinách.
Jak pusobi Vitamín K : Vitamín K se podílí na tvorbě srážecích faktorů a tím má vliv na správné srážení krve. Mimoto pravděpodobně ovlivňuje tvorbu bílkoviny odpovědné za vazbu vápníku v kostech. Vitamín K je vícesložkový, jedná se vlastně o soubor vitamínů – K1, K2 (a K3).
Kdy byla objevena síra
doba objevu: 4 000 let př. n. l.
.jpg)
Hafnium bylo objeveno roku 1923 v dánském hlavním městě Kodani, podle jehož latinského jména bylo také pojmenováno. Objeviteli byli chemici Dirk Coster a George de Hevesy.Vitamin P je nejvíce obsažen v pohance, slupkách rajčat, v chřestu, lesních plodech, broskvích, nektarinkách a banánech. Zde je v hojném množství zastoupen rutin. Dokonce i v kůře citrusových plodů najdeme jeho velkou koncentraci. Značné množství je v červeném víně.
Kdo nesmí užívat vitamín K : POZOR! Vitamín K by neměli bez vědomí lékaře užívat pacienti, kteří jsou léčeni léky ovlivňující srážlivost krve (především warfarin).