(1) Právnická osoba je organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uzná. Právnická osoba může bez zřetele na předmět své činnosti mít práva a povinnosti, které se slučují s její právní povahou.Právně může jednat jen ten, kdo je k tomu plně způsobilý – kdo má právní osobnost a dostatečnou míru svéprávnosti. Není-li jednající plně svéprávný, nebo trpí-li duševní poruchou, která ho činí v tomto ohledu neschopným, je jeho právní jednání neplatné (§ 581 OZ).Osoby jsou fyzické (lidé) a právnické. Každý, kdo je osobou, je způsobilý mít soukromá práva a povinnosti, má právní osobnost.
Kdo muze jednat za společnost : Zákon 90/2012 Sb. o obchodních korporacích uvádí, že jednat jménem společnosti mohou všichni jednatelé samostatně. Má-li společnost více jednatelů, je nutné u obchodních rozhodnutí souhlasné stanovisko jejich většiny. Tyto podmínky si může společnost upravit dle vlastního uvážení ve společenské smlouvě.
Kdo může jednat za právnickou osobu
Právnická osoba má právní osobnost (způsobilost mít práva a povinnosti) už od okamžiku svého vzniku, a to v plném rozsahu, ledaže je omezena zákonem. Za právnickou osobu ovšem jejím jménem jednají osoby fyzické, tzv. statutární orgány nebo pověření zaměstnanci či členové.
Kdy jsem právnická osoba : Právnická osoba označuje entitu oddělenou od fyzických osob, které ji zřídily nebo které ji vlastní či spravují. Právnické osoby zahrnují organizace jako firmy, neziskové organizace, úřady a další. Právnická osoba může provádět řadu činností stejně jako fyzické osoby. Například může vlastnit majetek a uzavírat smlouvy.
Nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen „NOZ“) již nerozlišuje jednání jménem právnické osoby a jednání v jejím zastoupení, jak jsme na to byli zvyklí do konce roku 2013. Vychází nově z pojetí, že právnická osoba jako umělý útvar nemůže sama jednat a musí být vždy zastoupena svým statutárním orgánem.
U fyzických osob vzniká jejich právní osobnost narozením a zaniká smrtí (§ 23 OZ). Jiným způsobem nemůže být nikdo své právní osobnosti zbaven, nelze se jí ani vzdát (§ 16 OZ). Má ji i počaté dítě, narodí-li se živé (tzv. nasciturus).
Kdo může jednat za podnik právnické osoby
Za právnické osoby podnikatele je ze zákona oprávněn jednat ve věcech organizační složky její vedoucí, který je zapsán do obchodního rejstříku. Vedoucí je zmocněn činit za podnikatele veškeré právní úkony, které se týkají této složky.Za právnickou osobu je označován uměle vytvořený subjekt, který vznikl zákonným způsobem a je možné ho jednoznačně identifikovat. Ke zřízení právnické osoby je zapotřebí písemná smlouva nebo zakládací listina, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.Základní odlišnost asi napadne každého – fyzická osoba je živý člověk, který se se svou právní osobností narodí. Naproti tomu za právnickou osobu zákon označuje uměle vytvořený organizovaný útvar (například obchodní závod), který má právní osobnost, a to od svého faktického vzniku.
Omezit svéprávnost lze pouze za okolností, kdy nepostačují mírnější a méně omezující opatření a hrozila-li by pak dané osobě závažná újma. Dále se k návrhu přikládá lékařský posudek či lékařská zpráva o zdravotním stavu dotčené osoby. Pokud takový důkaz nebude soudu doložen, soud může návrh zamítnout.
Kdo jedna za právnickou osobu : Právnická osoba má právní osobnost (způsobilost mít práva a povinnosti) už od okamžiku svého vzniku, a to v plném rozsahu, ledaže je omezena zákonem. Za právnickou osobu ovšem jejím jménem jednají osoby fyzické, tzv. statutární orgány nebo pověření zaměstnanci či členové.
Jak lze zbavit člověka svéprávnosti : Úplně zbavit člověka svéprávnosti dnes není možné. Nový občanský zákoník tuto možnost zrušil a stanoví, že omezit něčí svéprávnost je možné maximálně na tři roky. Pokud je zjevné, že se stav člověka v této době nezlepší, může soud svéprávnost omezit na dobu delší, nejdéle však na pět let.
Kdo jedna za osobu s omezenou svéprávnosti
Ve stanoveném rozsahu pak opatrovník jedná za člověka, jehož svéprávnost byla omezena. V praxi ale nastávají situace, kdy svéprávnost člověka omezena není, přesto není zcela schopen posoudit důsledky svého jednání nebo své jednání ovládnout, případně se něčeho takového do budoucna obává.
Právnické osoby se ve svém základu dělí na právnické osoby soukromého práva a právnické osoby veřejného práva, podle toho, v jakém zájmu jsou ustaveny. Veřejnoprávní právnické osoby konkretizují zvláštní zákony, vždy se lze setkat s veřejnoprávními korporacemi, např. jednotkami územní samosprávy, tedy obcemi a kraji.Jedná se o ochranu osob s omezenou svéprávností[1] které nebyly hospitalizovány v odborných zařízeních, ať již sociálního či zdravotnického typu, a současně nemají žádnou osobu blízkou, která by se stala jejich opatrovníkem, a je jim tak určen opatrovník veřejný.
Kdy je clovek zbaven svéprávnosti : Nabytí plné svéprávnosti
Plné svéprávnosti nabývá člověk zletilostí, tedy dovršením 18 let věku.