Jak metaforu poznáme Představme si, že v daném jazyce má každý předmět své pojmenování – označujeme ho konkrétním slovem. My toto pojmenování použije u jiného předmětu – u takového, který je s daným předmětem (vizuálně, symbolicky) podobný.Metafora je obrazné pojmenování založené na vnější, respektive vizuální podobnosti. horské hřbety (Na pohled připomínají tvar hřbetů zvířat.) zuby pily (Na pohled připomínají lidské nebo zvířecí zuby.)Říká se, že metafora je přenesení pojmenování na základě vnější podobnosti a metonymie je na základě vnitřní podobnosti.
V jakém oboru se používá metafora : Je druhem tropu, tedy přenášení významu původního pojmenování na jiný předmět. Je součástí běžné funkce a užívání jazyka, ale zvláštní význam má zejména v poezii.
Jaký je rozdíl mezi metaforou a přirovnáním
Metaforu (či metaforické vyjádření) je pak také třeba rozlišovat od přirovnání. Rozdíl dobře vidíme třeba na následujícím příkladu: „David je šnek. “ (= metafora) × „David je pomalý jako šnek. “ (= přirovnání).
Jak poznat synekdocha : Synekdocha (řecky syn-ek-doché, sdílená, spolu míněná část) je druh obrazného pojmenování, při němž je název celku použit pro označení části nebo naopak název části pro označení celku. Například „noční nebe zářilo“ místo hvězdy svítily nebo „pod rodnou střechou“ místo v domě.
personifikace = oživení neživého – slunce se usmívá; větve mávají; potůček zpívá přirovnání = pomocí slova “jako” – bílý jako sníh; líný jako veš metafora = pojmenování na základě podobnosti – po obloze plují beránci = mraky; nechal se ostříhat na ježka = na krátko.
Přirovnání je pojmenování na základě srovnání, podobnosti dvou subjektů. Přirovnání bezpečně poznáme podle částice jak(o). Oči jako dva pecny. Má oči jako pomněnka.
Co je synekdocha příklad
Synekdocha (řecky syn-ek-doché, sdílená, spolu míněná část) je druh obrazného pojmenování, při němž je název celku použit pro označení části nebo naopak název části pro označení celku. Například „noční nebe zářilo“ místo hvězdy svítily nebo „pod rodnou střechou“ místo v domě.Vyjadřuje předpoklad, že obrazy mluví – a že právě jimi je možné říct ony věci, které jsou jinak pro řeč nevýslovné.Personifikace v literatuře
je přenos vlastností a jednání živých bytostí a osob na věci a abstraktní pojmy, na přírodní jevy, rostliny, živočichy (např. stromy šeptají; jezera si čtou v mracích; krok za krokem vcházela noc; komáři a mušky tančili v objetí; rozčílený vichr se smál i plakal).
Hlavní rozdíl spočívá tedy v tom, že metafora je přímé srovnání mezi dvěma věcmi, zatímco personifikace je způsob, jakým neživé objekty nebo pojmy získávají lidské charakteristiky.
Jak poznat pořekadlo : Jedná se v podstatě o ustálené výroky, které obsahují obecně platné zásady nebo zkušenosti mravoučné povahy. Za pomoci nich jsou nám již od malička vštěpovány základní hodnoty naší kultury. Zpravidla mají podobu rýmovaného dvojverší – to zejména kvůli snadné zapamatovatelnosti.
Jak poznat Basnicke prostredky : BÁSNICKÉ PROSTŘEDKY:
- personifikace = oživení neživého – slunce se usmívá; větve mávají; potůček zpívá
- přirovnání = pomocí slova “jako” – bílý jako sníh; líný jako veš
- metafora = pojmenování na základě podobnosti – po obloze plují beránci = mraky; nechal se ostříhat na ježka = na krátko.
Jaké máme jazykové prostředky
Jak poznáme tropy
| tropus | vysvětlení |
|---|---|
| metafora | přenesení významu na základě vnější skutečnosti |
| metonymie | přenesení významu na základě vnitřní souvislosti |
| personifikace | polidštění |
| přirovnání | přirovnání k něčemu, často za použití „jako“ |
Dělí se podle slovní zásoby a dále podle obrazného pojmenování:
- epiteton constans a ornans.
- metafora.
- personifikace.
- oxymóron.
- metonymie.
- pleonasmus.
- apostrofa.
- gradace.
Výraz trop pochází z latinského tropus a řeckého tropos ze slovesa trepo = obracím, měním. Termín tropy je dnes na ústupu, používá se označení básnické obrazy, figurativní výrazy nebo metafory (v širším smyslu).
Co znamená slovo obrazně : obrazný ‚přenesený, metaforický, symbolický' (PS III, s. 742) a ‚vyjádřený obrazem, přirovnáním' (SSJČ II, s. 259), k tomu obraz ‚přenesené pojmenování, obyčejně na základě podobnosti nebo věcné souvislosti, metafora, metonymie aj.