Sluchové pole (nebo oblast slyšitelnosti) je rozsah všech zvuků, které dokáže lidské ucho vnímat. Vnímání zvuku je u člověka omezeno slyšitelnými frekvencemi (přibližně 16–20 000 Hz). U každé frekvence je odlišný rozdíl intenzit, jež slyšíme. Lidský sluchový orgán je nejcitlivější v oblasti frekvencí 1–5 kHz.Zvuk můžeme také popsat jako mechanické podélné vlnění. Na rozdíl od elektromagnetického vlnění se mechanické vlnění nemůže šířit vakuem. Pouze v pevném skupenství se může zvuk šířit i jako vlnění příčné (molekuly prostředí mají výchylky od střední polohy kolmo ke směru šíření vlny).Lidský hlas vzniká tak, že proud vzduchu z plic rozechvívá sevřené hlasivky (svaly, vazy a chrupavky v hrtanu), čímž vznikají zvuky o různých frekvencích. Napnutí hlasivek se spolupodílí na barvě hlasu.
Co musí existovat abychom slyšeli zvuk : Abychom slyšeli zvuk, musí existovat: zdroj zvuku, prostředí, kterým se zvuk šíří, a zdravý sluch. Zdrojem zvuku je chvějící se těleso.
Jak Delime zvuk
Zvuky můžeme rozdělit na tóny a hluky. Tóny bývají označovány jako zvuky hudební, hluky jako zvuky nehudební. Tóny vznikají při pravidelném, v čase přibližně periodicky probíhajícím pohybu – kmitání. Při jejich poslechu vzniká v uchu vjem zvuku určité výšky, proto se tónů využívá v hudbě.
Jak kdo slyší : Rozsah slyšení u člověka od 16 Hz do 20 kHz odpovídá slyšení většiny ptáků, šimpanz a někteří další primáti registrují zvuky až do frekvence 30 kHz, kůň je schopen registrovat tóny o frekvenci od 30 Hz do 40 kHz, psovité šelmy od 40 Hz do 50 kHz, rejskové, ježci až do 60 kHz a potkan a kočka až do 70 kHz.
Pro označení takto definovaných hladin (nejen v akustice, ale i např. v elektrotechnice) se používá jednotka decibel (dB). Jednotka je pojmenovaná po skotském vědci a vynálezci prvního prakticky použitelného telefonu A.G.Bellovi, předpona deci- pak značí vynásobení desítkou.
Zvuk je mechanické (akustické) vlnění šířící se pružným prostředím. Je vymezeno konvenčním frekvenčním rozsahem lidského ucha, tedy 16 Hz–20 kHz. Akustické vlnění s nižší frekvencí se nazývá infrazvuk, s vyšší pak ultrazvuk.
Jak slyšíme
Zvuk, který prochází zvukovodem naráží do bubínku, ten se rozechvěje a vibrace přenáší přes kladívko, kovadlinku a třmínek do hlemýždě. Tam na vibrace reagují smyslové buňky, které informace o zachyceném zvuku vedou pomocí sluchového nervu k dalšímu zpracování do mozku.Zvukové vlny vstupují skrze vnější ucho a projdou zvukovodem, kde rozechvějí bubínek. Bubínek následně rozvibruje sluchové kůstky, což jsou drobné kůstky ve středním uchu, které spojují vnější a vnitřní ucho. Sluchové kůstky pak přenáší tyto zvukové vibrace do hlemýždě naplněného tekutinou.Tón a hluk
Tóny vznikají při pravidelném, v čase přibližně periodicky probíhajícím pohybu – kmitání. Při jejich poslechu vzniká v uchu vjem zvuku určité výšky, proto se tónů využívá v hudbě. Zdrojem tónů mohou být například lidské hlasivky nebo různé hudební nástroje.
Zvýšení nebo snížení hlasitosti
- Stiskněte tlačítko hlasitosti.
- Vpravo klepněte na nabídku . Pokud možnost Nastavení nevidíte, řiďte se postupem pro starší zařízení Android.
- Přetáhněte úrovně hlasitosti na požadovanou hodnotu. Hlasitost médií: Hudba, videa, hry a ostatní mediální obsah.
Jak slyší holub : Zaujaly jej vědecké studie, jejichž výsledky naznačovaly, že holubi slyší hluboké zvuky o velmi nízké frekvenci. Takové zvuky vznikají například v hlubokém oceánu v důsledku kolize vln. Mohou rozechvívat pevninu a jsou následně přenášeny i do ovzduší.
Jak dělíme zvuk : Zvuky můžeme rozdělit na tóny a hluky. Tóny bývají označovány jako zvuky hudební, hluky jako zvuky nehudební. Tóny vznikají při pravidelném, v čase přibližně periodicky probíhajícím pohybu – kmitání. Při jejich poslechu vzniká v uchu vjem zvuku určité výšky, proto se tónů využívá v hudbě.
Jak slyšíme zvuk
Zvuk, který prochází zvukovodem naráží do bubínku, ten se rozechvěje a vibrace přenáší přes kladívko, kovadlinku a třmínek do hlemýždě. Tam na vibrace reagují smyslové buňky, které informace o zachyceném zvuku vedou pomocí sluchového nervu k dalšímu zpracování do mozku.
Hadi nemají ušní boltce ani bubínek a svým chováním nedávají najevo žádné známky toho, že by vnímali zvuky z okolí. Mají však plně funkční vnitřní ucho, které je napojeno na dolní čelist. Kroky kořisti či jiných zvířat nepatrně rozechvívají zemi i čelist hada, který se po ní plazí.Jako vlastnostmi zvuku se uvádí výška, barva, hlasitost (intenzita).
Jak se dělí zvuk : Zvuk se dělí z hlediska lidského sluchu podle frekvence: na slyšitelný, ultrazvuk a infrazvuk. Experiment ukazuje, jak změní zvukové vlny prostředí, v němž se šíří.