Nezapomeňte: VYPRÁVĚNÍ – použití přímé řeči; příběh, který má spád; nadpis a odstavce ÚVAHA – v úvodu si položit řečnické otázky a na ně v textu odpovědět (na všechny!); uvést klady i zápory dané situace a v závěru vyvodit své stanovisko; pro oživení použít citát či přísloví CHARAKTERISTIKA – týká se vždy osoby; pozor …Vypravování je prozaický slohový útvar. Podstatou vypravování je vystihnout děj, příběh tak, aby si ho čtenář, posluchač dovedl představit. Vypravování má tedy děj buď skutečný, nebo smyšlený. Vypravování může obsahovat monology (samomluvu), dialogy (rozhovory více postav), řeč přímou a nepřímou.Závěr. V poslední části vypravování by mělo přijít rozuzlení zápletky, popřípadě nějaké poučení. Kupříkladu poté, co jste se vylekali podivných a strašidelných zvuků v temném lese, jste zjistili, že se v listí proháněl pouze zajíc, který byl z vás stejně vyplašený jako vy z něho.
Jak má vypadat slohová práce : Každá maturitní slohová práce musí mít nadpis, úvod, text a závěr. Kromě samotného textu se hodnotí také vizuální stránka (škrtance, okraje, mezery mezi odstavci) a samozřejmě pravopisné chyby. Maturitní slohovka musí splnit minimální počet slov, bývá to 250 slov, což je v přepočtu průměrně 30 řádků formátu A4.
Jak zacit psát vyprávění
V úvodu byste měli nastínit, o čem vlastně celé vypravování bude, představit postavy, uvést místo a čas děje. Ve stati by se měl už celý příběh odehrávat. Určitě nezapomeňte na zápletku, zvrat a vyvrcholení. Zápletka, nebo také kolize, je část příběhu, kdy se začne něco dít.
Jak má vypadat úvaha : V úvaze je nutné zaujmout vlastní (subjektivní) postoj k určitému problému, jevu či události, vysvětlit ho a své názory podpořit argumentací. Vhodné je používání výrazů: Domnívám se, myslím si, podle mého názoru, uvažuji, přemýšlím, zajímám se o aj. Myšlenky jsou řazeny volně po sobě, dle úvahového postupu.
Jak na osnovu vyprávění
Případně je možné příběh rozdělit do pěti fází, kterými jsou: expozice (úvodní situace), kolize (zápletka), krize (vyvrcholení konfliktu), peripetie (zvraty a komplikace) a nakonec rozuzlení.
V úvaze je nutné zaujmout vlastní (subjektivní) postoj k určitému problému, jevu či události, vysvětlit ho a své názory podpořit argumentací. Vhodné je používání výrazů: Domnívám se, myslím si, podle mého názoru, uvažuji, přemýšlím, zajímám se o aj. Myšlenky jsou řazeny volně po sobě, dle úvahového postupu.
Jak má vypadat popis
POPIS: Cílem popisu je v logicky uspořádaném pořadí vyvolat ve čtenáři představu o předmětu, osobě, ději nebo třeba krajině. Začínáme nejdůležitějšími prvky a snažíme se o maximální výstižnost. Uvádí se podstatné znaky a vlastnosti, používáme spisovný jazyk a neutrální jazykové prostředky.- zpráva je informace o tom, co už se stalo – typický je proto minulý čas – jedná se o úvar informační (zpravodajský) – důraz se klade na objektivitu, vlastní názor autora je nežádoucí – obsahuje události tak, že odpovídá na pomyslné otázky: • Co se staloNa co si dát v úvaze pozor
- Úvaha musí být především logicky strukturovaná.
- Myšlenky by se neměly opakovat.
- Jazyk by měl být spisovný.
- Je důležité neprezentovat pouze svůj názor, ale zamyslet se i nad jinými pohledy.
- Používají se formulace jako myslím si, věřím, že, podle mého názoru, zamýšlím se.
Úvaha je slohový útvar, jenž obvykle vzniká na podkladě nějaké lidské myšlenky či souboru myšlenek. Autor se zamýšlí na základě získaných poznatků nad problémem, snaží se dospět k obecnějšímu řešení. Úvaha je ovlivněna úrovní myšlení, zkušenostmi a názorem autora.
Jak má vypadat správná úvaha : V úvaze je nutné zaujmout vlastní (subjektivní) postoj k určitému problému, jevu či události, vysvětlit ho a své názory podpořit argumentací. Vhodné je používání výrazů: Domnívám se, myslím si, podle mého názoru, uvažuji, přemýšlím, zajímám se o aj. Myšlenky jsou řazeny volně po sobě, dle úvahového postupu.
Jak začíná úvaha : Úvod. Práce samotná již klasicky začíná úvodem, kde se uvádí, jakým problémem se budeme zabývat. Často se stává, a je to tak asi nejlepší, že zde autor položí otázku, nad kterou je třeba se zamyslet.
Jaký je rozdíl mezi esejí a úvahou
Úvaha je svým obsahem žánr blízký eseji či fejetonu, avšak liší se od nich jak rozsahem, tak uzavřenější a rigidnější formou. Úvaha by tedy na rozdíl od eseje měla mít jasně zřetelný úvod, poté tři odstavce rozvíjející argumenty a závěrečný odstavec, kde autor shrnuje předešlá pozorování a vyjádří svůj názor.
Odborný popis využívá slohový postup popisný i výkladový, podává informace o vlastnostech částech a souvislostech předmětů, jevů, činností a dějů z různých oblastí lidské činnosti. Mezi hlavní znaky patří věcnost, přesnost, jasnost a názornost, proto bývá doplněn nákresy, schématy, tabulkami.1. Úvod – jméno autora, název, doba vzniku, styl, hlavní motiv 2. Hlavní část popisu → Popředí (první plán) → Střední část (druhý plán) → Pozadí (třetí plán) 3. Závěr – celkový dojem, barva, technika, kontrast…
V jakém čase se píše vyprávění : To je hlavní důvod, proč se autorům spíše doporučuje psát v čase minulém, který je pro vyprávění příběhů přirozenější, a minulý čas rovněž ve většině knížek převažuje.