Odstavec vždy začíná na novém řádku a může být oddělen buď odsazením nebo větší meziřádkovou mezerou, případně i obojím. V typografické praxi, v knihách a časopisech, se většinou používá odsazení, které šetří místem. Jeho velikost se tradičně udává ve čtverčících (půlčtverčících atd.).Při délce řádku 60 znaků, což je příjemná délka na čtení, odstavec zabere 5 či 6 řádků. Uživatel tak při čtení snadno přeskakuje z konce řádku na začátek dalšího, aniž by se ztrácel v dlouhém bloku řádků. Jeden odstavec = 1 myšlenka.Ať už je použit jakýkoliv styl odstavce, text by měl být vždy zarovnán od levého do pravého okraje, tj. zarovnán „do bloku“ tak, aby pravý okraj nevytvářel „zubatý okraj“.
Kde se dělají odstavce : Vyberte text, který chcete upravit. Na kartě Domů vyberte Řádkování a Řádkování odstavců > Možnosti řádkování. Otevře se dialogové okno Odstavec . Na kartě Odsazení a mezery vyberte požadované možnosti a klikněte na OK.
Jak označit odstavec
Pokud chcete vybrat odstavec, umístěte kurzor na začátek odstavce a stiskněte Ctrl + Shift + šipka dolů.
Jak poznat konec odstavce : Znak konce odstavce je v textu označ en netisknutelným symbolem ¶. Tento symbol můžeme trvale zobrazit, popřípaděskrýt stiskem tlač ítka (Zobrazit nebo skrýt) na panelu nástrojů Standardní. Toto je odstavec. Toto je také odstavec.
Způsobů členění textu do odstavců je několik. Prakticky se používá především odsazení prvního řádku nebo oddělování prázdným řádkem. Při odsazení prvního řádku odstavce je tento řádek posunut vpravo oproti ostatním řádkům, takže čtenář snadno pozná začátek odstavce.
Vyberte odstavce, které chcete rozdělit do sloupců. Vyberte Rozložení > Sloupce a pak zvolte požadované možnosti.
Jak označit text
Pokud rovnou víte, že chcete označit celý text, pak použijte zkratku Ctrl + A.u, k, o, s, v, z, a, i se nikdy nenechávají na konci řádku samostatně. Nejčastějším řešením je oddělení předložky na nový řádek pomocí enteru – a to je chyba! Pro pevné spojení předložky s následujícím slovem (pro společné zalomení řádku) se používá tzv. pevná mezera, kterou napíšete pomocí klávesové zkratky Alt+0160.Odstavec je nejen strukturou myšlenky, ale také pomáhá při orientaci v textu a při četbě samotné. Odstavce na sebe navazují. Při první revizi textu si zkuste říci, zda každý odstavec má v textu své pevné místo a nemůže být umístěn jinde nebo smazán. První věta odstavce bývá často výplňková.
Práce by měla být na odstavce členěna logicky. Věty v jednom odstavci by spolu měly souviset úžeji než věty napříč odstavci. Např. u úvahy by jeden odstavec mohl odpovídat jedné myšlence, u popisu jedné části dotyčného předmětu atd.
Jak dát text do dvou sloupců : Vybereme záložku ROZLOŽENÍ STRÁNKY a zvolíme možnost SLOUPCE. 3. Po kliknutí na tlačítko SLOUPCE se nám zobrazí nabídka, kde je možné zvolit počet sloupců, do kterých se text rozdělí.
Jak nastavit konec odstavce : Pro vložení konce odstavce se jednoduše používá klávesa "Enter". Konce odstavce jsou však používány i pro nastavení stylů. Každý odstavec tak má svůj styl a je možné pak rozlišit, zda se jedná o běžný text, nebo se jedná např. o nadpis.
Jak označit jeden odstavec
Trik č. 1: Označit část textu
- Klikni na začátek textu, který chceš označit.
- Stiskni klávesu Shift (na některých klávesnicích uvidíš jen šipku nahoru) a drž ji.
- Klikni na konec textu, který chceš označit. (Pořád držíš stisknutý Shift.)
- Text máš označený, můžeš pustit klávesu Shift.
Když se dostanete k místu, které chcete označit, stačí zmáčknout Shift a pohybovat se šipkami směrem, ve kterém leží text, který chcete označit.
- Můžete použít jak Shift + ➡️, tak i Shift + Ctrl + ➡️, aby označování bylo rychlejší.
- Pokud rovnou víte, že chcete označit celý text, pak použijte zkratku Ctrl + A.
u, k, o, s, v, z, a, i se nikdy nenechávají na konci řádku samostatně. Nejčastějším řešením je oddělení předložky na nový řádek pomocí enteru – a to je chyba! Pro pevné spojení předložky s následujícím slovem (pro společné zalomení řádku) se používá tzv. pevná mezera, kterou napíšete pomocí klávesové zkratky Alt+0160.
Co by nemelo být na konci řádku : Předložky – jednohláskové neslabičné předložky K, k, S, s, V, v, Z, z, slabičné O, o, U, u, a spojky I, i, A, nesmějí být na konci řádky. Výjimku tvoří spojka a (pozor – ne verzálka). U ostatních předložek jsou možné výjimky pouze v úzké sazbě (do 25 liter). Čísla – nižší číselné údaje se vyjadřují v sazbě slovně.