Srovnáme-li eukaryotickou (jadernou) a prokaryotickou buňku, zjistíme, že ve srovnání s buňkou prokaryotickou je buňka eukaryotická podstatně větší. Liší se od ní strukturou jádra a jaderných chromozomů a také obsahuje velké množství biomembránových organel. Rozlišujeme eukaryotické buňky hub, rostlin a živočichů.Prokaryota jsou jednoduché jednobuněčné organismy, které nemají jádro ani organely ohraničené membránou.Do prokaryot patří dvě významné starobylé skupiny organismů – bakterie a sinice. Jedná se s největší pravděpodobností o prapůvodní obyvatele Země stojící podle evoluční teorie u vzniku všech ostatních organismů. Je tvořené DNA stočenou do řetízkovitého bakteriochromozomu – nukleoid.
Co patří mezi eukaryota : Mezi eukaryota se řadí jednobuněčné eukaryotické organizmy (protozoa, dříve prvoci), chromista, houby, rostliny a živočichové.
Co je v prokaryotické buňce
Prokaryotické buňky neobsahují žádné jádro, pouze jednu molekulu DNA bez obalu, kterou nazýváme "nukleoid" (obsahuje 6 000 až 8 000 genů). Nemají také žádné organely obalené vlastní membránou, jako například mitochondrie. Nejsou schopny spojovat se a tvořit tkáně nebo pletiva.
Jaká buňka nemá jádro : Existují i buňky bezjaderné, takzvané neplnohodnotné, jako jsou červené krvinky savců, tedy i člověka. Také rostlinné buňky, které tvoří lýko (články sítkovic, sítkové buňky) nemají funkční jádra, ale jsou vyživovány buňkami okolními, které jádro mají.
Buňky prokaryot, tedy bakterií a archeí, se obvykle dělí binárním dělením. Při binárním dělení (které však není úplně symetrické) se buňka nejprve prodlouží na dvojnásobnou délku a replikuje svou DNA, načež se uprostřed začne vytvářet septum (přehrádka složená z dvou membrán a základu buněčné stěny).
Prokaryota z řeckého pro (před) a karyon (jádro), též prvojaderní nebo předjaderní, je označení pro evolučně velmi staré organismy, které se vyvinuly před 3–3,5 miliardami let. Pravděpodobně jsou vůbec nejstaršími buněčnými organismy. Prokaryotická buňka je podstatně jednodušší než buňka eukaryot.
Co má každá buňka
Mnohobuněčné organismy tvoří stovky až miliony buněk, jako například u člověka. Jiné organismy zase tvoří jen jediná buňka. Příkladem jsou bakterie, prvoci a další jednobuněčné organismy. Každá buňka má membránu, jádro a cytoplazmu.Buňka, tkáň Buňka (cellula) je základní morfologickou i funkční jednotkou (nauka o buňce se nazývá cytologie, nauka o tkáních – histologie). Je schopná samostatného života.Buňky živočišné
Rostlinné buňky jsou větší, jejich buněčná stěna je silná a obsahuje celulózu. V cytoplazmě se nacházejí plastidy a velké vakuoly, naopak nemají některé organely např. Golgiho aparát. Živočišné buňky obsahují více organických látek, méně vody, mají jiný metabolizmus.
Podle společných znaků třídíme živé organizmy do čtyř skupin – bakterie a sinice, houby, rostliny a živočichové.
Co řídí děje v buňce : Jádro je buněčná organela, která řídí životní děje v buňce a podílí se na rozmnožování buňky. Součástí jádra jsou chromozomy, ty umožňují přenos dědičných vlastností.
Kdo má Prokaryotickou buňku : Prokaryotická buňka je typ buňky charakteristický pro bakterie a archea (tedy souhrnně Prokaryota). Je o řád menší než buňka eukaryotická, vyznačuje se také jednodušší organizací. Prokaryotické buňky mají značné množství charakteristických vlastností. Prokaryota jsou vždy jednobuněčné organismy, netvoří tedy tkáně.
Co je v rostlinné buňce
Rostlinná buňka je buňka eukaryotní. To znamená, že má všechny základní vlastnosti eukaryotních buněk. Kromě nich se rostlinná buňka vyznačuje některými znaky, které se u jiných typů eukaryotních buněk nevyskytují. Obvykle se uvádí, že typickými znaky rostlinné buňky je přítomnost plastidů, vakuoly a buněčné stěny.
Jádro se vyskytuje v buňkách všech eukaryot (s několika drobnými výjimkami – např. lidská červená krvinka), tedy u všech rostlin, živočichů, hub nebo např. u prvoků. Někdy jich je dokonce v buňce více než jedno.Mezi projevy života patří charakteristické znaky společné pro všechny organismy. Dynamika, neustálé proměny a výměna látek, energie a informací s prostředím. Reakce na podněty z vnějšího prostředí a přizpůsobení se. Evoluce (vývoj), živé soustavy se neustále dlouhodobě přizpůsobují měnícím se podmínkám.
Jak Tridime živé organismy : Podle společných znaků třídíme živé organizmy do čtyř skupin – bakterie a sinice, houby, rostliny a živočichové.