Způsob podmiňovací vyjadřuje děj, který by se mohl (za určitých podmínek) uskutečnit. Často ho využíváme k vyjádření přání nebo zdvořilých žádostí. Kdyby měla čas, seděla by často v kavárně a popíjela by tam kávu. Chtěla bych jet na dovolenou do Venezuely.U podmiňovacího způsobu rozlišujeme čas přítomný a minulý. Tvoříme ho za pomoci slovesa BÝT (bych, bys, by, bychom, byste, kdybych, kdybys, býval by, kdybychom byli bývali,…) Použijeme ho, když chceme vyjádřit podmínku, přání, žádost nebo se snažíme o zdvořilost.Slovesné způsoby
Slovesa v češtině vyjadřují oznamovací, rozkazovací a podmiňovací způsob. Základním způsobem je oznamovací způsob (indikativ), který vyjadřuje děj jako jistý, skutečný.
Co to je oznamovací způsob : Indikativ (též oznamovací způsob) je slovesný způsob, jímž se vyjadřuje běžné reálné sdělení. Indikativ je ve většině jazyků základním způsobem vyjádření. V češtině se jím vyjadřují jak oznámení (oznamovací věty), tak i otázky (tázací věty), výjimečně také rozkazy (rozkazovací věty): Mlčíš!
Jak určit osobu
Slovesná osoba
Lze ji určit pouze u sloves v určitém tvaru, ne u infinitivu. První osoba – já, my. Druhá osoba – ty, vy. Třetí osoba – on, ona, ono, oni, ony, ona.
Kdy určujeme způsob : Způsob Způsob nám určuje, zda někdo jen něco oznamuje (způsob oznamovací), rozkazuje (způsob rozkazovací) nebo si něco přeje či dává podmínku (způsob podmiňovací). Rod Úplně jednoduše lze říci, že činný rod vyjadřuje, co dělá podmět, zatímco trpný rod vyjadřuje, co dělá někdo jiný než podmět.
Slovesná osoba
Lze ji určit pouze u sloves v určitém tvaru, ne u infinitivu. První osoba – já, my. Druhá osoba – ty, vy. Třetí osoba – on, ona, ono, oni, ony, ona.
určujeme u nich OSOBU, ČÍSLO, ZPŮSOB a ČAS, později i ROD, VID a DOKONAVOST.
Jaký způsob určujeme u sloves
Slovesný čas a způsob
Slovesný čas máme minulý (vařila), přítomný (vaří), budoucí (bude vařit). Slovesný způsob pak oznamovací (běhal), rozkazovací (běž!), podmiňovací (běžel by).Slovesa dělíme na:
- plnovýznamová – mají samostatný věcný význam: akční (činnostní) – vyjadřují činnost, vycházející od nějakého činitele:
- pomocná – vyskytují se ve spojení s významovým slovesem: vlastní pomocná slovesa – být, bývat, mít, mívat: byl bych zůstal;
OZNAMOVACÍ VĚTA
oznamujeme,sdělujeme, vyprávíme. Na konci věty píšeme tečku. Příklad: Venku svítí slunce.
První osoba – já, my. Druhá osoba – ty, vy. Třetí osoba – on, ona, ono, oni, ony, ona.
Jak se ptáme na osobu : Pokud jsou ve tvaru určitém (tj. vyjadřují určitou osobu), ptáme se na ně CO KDO DĚLÁ: Pes skáče.
Jak se určuje osoba : Slovesná osoba
Lze ji určit pouze u sloves v určitém tvaru, ne u infinitivu. První osoba – já, my. Druhá osoba – ty, vy. Třetí osoba – on, ona, ono, oni, ony, ona.
Jak se Urcujou slovesa
U sloves se dá určit OSOBA, ČÍSLO a ČAS. INFINITIV je neurčitý tvar slovesa, nedá se určit ani osoba, ani, číslo ani čas. Většinou končí na -t ( někdy -ci, -ct), např.: jít, vařit, volat, péct, říci….
Slovesa dělíme na: plnovýznamová – mají samostatný věcný význam: akční (činnostní) – vyjadřují činnost, vycházející od nějakého činitele: předmětová – váží k sobě předmět ustálenou vazbou (předložkově, bezpředložkově, v 2., 3., 4.umime.to/B1C
- osoba (první, druhá, třetí)
- číslo (jednotné, množné)
- způsob (oznamovací, podmiňovací, rozkazovací)
- čas (minulý, přítomný, budoucí)
- rod (činný, trpný)
- vid (dokonavý, nedokonavý)
- třída a vzor.
Co je Slovesna třída : Soubor formálních vlastností, na jejichž základě se rozdělují česká slovesa, resp. jednoduché slovesné tvary.