Mezi měkké souhlásky patří ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň. Po těchto souhláskách píšeme ve většině slov měkké I. Mezi tvrdé souhlásky patří h, ch, k, r, d, t, n. Po těchto souhláskách píšeme většinou tvrdé Y.Další zvláštní kategorii tvoří podstatná jména, která můžeme psát jak s měkkým i, tak s tvrdým y. Správnou variantu poznáme podle koncovky slova. Pokud podstatné jméno v množném čísle končí na životné koncovky i, é, či ové, píšeme měkké i. Končí-li naopak koncovkami y nebo e, píšeme tvrdé y.V přídavných jménech přivlastňovacích píšeme měkké -i pouze v 1. a 5. pádu množného čísla rodu mužského životného (otcovi bratři, matčini psi) a v koncovce –ými (s bratrovými psy). V ostatních koncovkách se píše tvrdé –y.
Jaké I v ženském rodě : měkkým vzorům, tedy vzorům, které mají pouze koncovky s měkkým I. Výjimku tvoří jen vzor žena (například tvar ženy), ten ale snadno poznáme podle typického zakončení na -A. Pokud tedy končí podstatné jméno ženského rodu na jiné písmeno než -a, víme, že v něm píšeme měkké I.
Kdy se píše tvrdé i
Přejatá slova: psaní i/y po měkkých a tvrdých souhláskách
V českých slovech píšeme po měkkých souhláskách (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) vždy měkké I. Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) píšeme vždy tvrdé Y. U písmen D, T, N volíme písmeno podle výslovnosti.
Jak se píše měkké i : Většinou vychází odlišný pravopis slov z jejich cizího původu, i z tohoto pravidla však existují výjimky. Platí totiž, že citoslovce a slova od nich odvozená píšeme s měkkým I. Pokud se hihňáme něčemu vtipnému, vydávaný zvuk hihi i sloveso hihňat píšeme s měkkým I.
Čeština/Psaní i/y – Wikiknihy
V domácích slovech se po tvrdých souhláskách píše vždy „tvrdé“ y/ý, po měkkých souhláskách vždy jen „měkké“ i/í. Po obojetných souhláskách může následovat jak „měkké“ i/í, „tvrdé“ y/ý.
Základní pravidlo pro shodu přísudku s podmětem v množném čísle je, že pokud je podmět v rodě mužském životném, píšeme -i (muži byli), pokud je v rodě mužském neživotném anebo ženském, píšeme -y (stoly byly, ženy byly), pokud je v rodě středním, píšeme -a (prasata byla).
Jaké i se píše u zvířat
Stejně je tomu i u přídavných jmen odvozených od zvířat, jejichž název je zakončen na n. Máme slona a přídavné jméno sloní, podobně havraní, kuní nebo právě jelení. Pamatujte si tedy, že u přídavných jmen, která souvisejí s pojmenováváním zvířat, píšeme vždy jedno n.Základní pravidlo pro shodu přísudku s podmětem v množném čísle je, že pokud je podmět v rodě mužském životném, píšeme -i (muži byli), pokud je v rodě mužském neživotném anebo ženském, píšeme -y (stoly byly, ženy byly), pokud je v rodě středním, píšeme -a (prasata byla).Kdy se po tvrdých souhláskách píše měkké „i“
jsou to slova cizího původupř: hit, hitparáda, chirurg, kino, tričko, rizoto, diktát, tipovat, titulky,…
Pošli s měkkým I napíšeme jak svému tatínkovi, tak kamarádce i dítěti. Toto pravidlo platí i u rozkazů, ve kterých stojí koncovka -i před obojetnou souhláskou.
Jaké i se píše ve slově mít : Pokud vyjadřujeme, že něco máme, nejedná se o vyjmenované ani příbuzné slovo a mít píšeme s měkkým I.
Jaké i se píše ve slově děti : Pamatujte si tedy, že slova dítě, oko a ucho jsou v jednotném čísle středního rodu, zatímco v množném čísle jsou ženského rodu. A podle rodu jména se vždy řídí koncovka v přísudku. A právě proto dětem, očím a uším to tvrdé Y sluší.
Jaké i se píše děti
Pozn.: Podstatné jméno dítě je v čísle jednotném rodu středního, v množném čísle však ženského, a v přísudku proto píšeme tvrdé ‑y: Děti seděly v koutě a ani nedutaly.
i‑ových hlásek – měkké [i] a [í] a tvrdé [y] a [ý]. Dvojice slov bíti1 (‚mlátit') a býti2 (‚existovat') se tedy původně lišila svou výslovností. Rozdíl mezi oběma slovy tak byl patrný již po jejich vyslovení z toho, jak znějí (tak je tomu dodnes v případě obou krátkých i‑ových hlásek např.Triko, tričko
podle toho prvního pochází triko z francouzštiny a souvisí se slovem tricot, které označuje pleteninu nebo úplet. Podle druhého názoru ale souvisí označení tohoto blečení s německým stricken, tedy s pletením.
Jaké i se píše ve slově cizí : Písmena i, í se píšou: v kořenech a zakončeních slov domácích nebo zdomácnělých, např. cihla, cibule, cizí, citovat, krvácivý, církev, císař, cíl, zalícit, v kořenech a zakončeních některých přejatých slov, např.