Slabikotvorná souhláska je souhláska, která je schopná plnit funkci jádra slabiky místo samohlásky. Slabikotvorné souhlásky se vyskytují jen v některých jazycích, přičemž tatáž souhláska může v jednom jazyku vystupovat současně jako slabikotvorná i jako běžná souhláska.Slabikotvorné R, L
Na úvod si připomeňme, že hlásky R a L jsou slabikotvorné pouze v případě, že slabika, ve které jsou, neobsahuje žádnou samohlásku (a, e, i, o, u, y, á, é, í, ó, ů/ú, ý). Slabikotvorné R/L obsahují například slova krb, vlk, obr, pekl, vrtulník.SAMOHLÁSKY
- máme 5 krátkých a 5 dlouhých samohlásek.
- samohlásky můžeme graficky vyjádřit písmeny.
- písmen, která označují samohlásky, má čeština více. A,Á,E,É,I,Í,Y,Ý,O,Ó,U,Ů,Ú
- 2 písmena, která obě patří jedné samohlásce: I a Y vyslovujeme jako samohlásku [ i ] Í a Ý vyslovujeme jako samohlásku [ í ]
Jak rozdelit slovo na hlasky : 1. souhláska/souhlásky + l: dělí se před l, a pokud předchází písmenu l písmena s/š/d, můžeme dělit i před nimi. Doporučené dělení je před l. Příklady: svi‑s‑lý, jí‑d‑lo a mum‑lat, žong‑lér‑ství, jeh‑la.
Co může být základem slabiky
Ve slabice je základem jádro slabiky // nukleus, místo maximální apertury, a tedy i nejvyšší ↗sonority (sonantnosti, zvučnosti). Tuto pozici obsazují ve všech jaz. světa sonanty, hlásky s co nejvolnějším vyzněním základního hlasu. Jsou to vokoidy (vokály), v některých jaz.
Jaká je souhláska g : Z poslechového (akustického) hlediska se jedná o ražené souhlásky (explozivy, často jen plozivy). Jako samostatný foném se /g/ vyskytuje pouze v přejatých slovech. V domácích slovech je vyslovované [g] znělou realizací /k/. Původní praslovanské /g/ se v češtině během 14.
Stačí si položit dlaň ruky pod bradu a zřetelně vyslovit slovo. Na konci každé slabiky se Vaše brada dotkne ruky. Stačí pak jen spočítat, kolikrát se brada ruky dotkla, a víte počet slabik ve slově. Tato metoda je v podstatě bezchybná, pusu jen těžko ošálíme, aby slovo vyslovoval jinak, než by měla.
Souhláska je taková hláska, u níž je charakteristický šum. Ten je zapříčiněn specifickým stavením nebo pohybem mluvidel. Souhlásky se dělí na tvrdé – h, ch, k, r, d, t, n, měkké – ž, š, c, č, ř, j, ď, ť, ň a obojetné – b, f, l, m, p, s, v, z. Po měkkých se většinou píše měkké i a po tvrdých zase tvrdé.
Jak poznat zdvojené souhlásky
Zdvojené souhlásky se objevují:
v složených slovech jako půl-litr. v odvozených slovech ve spojení s předponami od-, pod-, bez-, roz-, nej- … Například: nej-jasnější. ve slovech končících na -n, či mající -n- před koncovkou ve spojení s příponou -ný.Jak na to Stačí si položit dlaň ruky pod bradu a zřetelně vyslovit slovo. Na konci každé slabiky se Vaše brada dotkne ruky. Stačí pak jen spočítat, kolikrát se brada ruky dotkla, a víte počet slabik ve slově.Při počítání slabik Ti pomůže tahle vychytávka (můžeš si tleskat, ale tohle je lepší): dej dlaň v pěst a polož si ji těsně pod bradu. vyslov slovo a počítej, kolikrát se ti brada pohne směrem dolů kolikrát se brada pohne, tolik slabik má tvoje slovo.
Jak na to Stačí si položit dlaň ruky pod bradu a zřetelně vyslovit slovo. Na konci každé slabiky se Vaše brada dotkne ruky. Stačí pak jen spočítat, kolikrát se brada ruky dotkla, a víte počet slabik ve slově.
Jaké máme slabiky : V češtině mohou být slabiky jednomórové čili lehké a v takovém případě se označují CV (C pro souhlásku, V pro samohlásku). Dvoumórové čili těžké slabiky označujeme jako CVX (X pro samohlásku nebo souhlásku). Slabičný základ pak obsahuje buď dlouhou samohlásku, nebo kombinaci samohlásky a souhlásky.
Jaká souhláska je C : Tvrdé souhlásky jsou H, CH, K, R, D, T, N. Měkké souhlásky jsou C, J, Ž, Š, Č, Ř, Ď, Ť, Ň. Po tvrdých souhláskách H, CH, K, R píšeme v českých slovech vždy tvrdé Y. Po měkkých souhláskách C, J, Ž, Š, Č, Ř píšeme v českých slovech vždy měkké I.
Kolik má čeština souhlásek
V češtině rozlišujeme 31 různých souhlásek (konsonantů). Základní artikulační vlastností souhlásek je, že se výdechovému proudu vzduchu postaví do cesty překážka.
Učíme se číst slabiky
- Velmi často využívám skládací kostky. Já mám velké, aby je všechny děti viděly.
- Začínáme hlasitým skládáním a rozkládání slabik. V začátcích vždy dětem pomáháme, někteří ještě nemají pořádně zažitá jednotlivá písmenka.
- Při čtení si obloučkem označíme slabiku. Čteme často a krátce.
slabikovací metoda vychází z toho, že dítě se jako první naučí říkat slabiky. Tuto metodu si jistě skoro všichni z nás pamatují ze školy. Jednoduše se slovo rozloží na slabiky, například „má-ma-me-le-ma-so“. Nejprve se tedy slovo rozloží na slabiky a hlásky (analýza) a následně seskládá slovo, což je syntéza.
Jak označujeme souhlásky : Souhlásky označujeme jedním křížkem x. Souhlásku CH označujeme také jedním křížkem. Slabikotvorné R a L: Když je slabika tvořena jenom souhláskami, vystupuje písmeno R (krtek) nebo L (mlha) jako slabikotvorná souhláska, kterou označujeme křížkem v kolečku ø.