Snadno vid poznáte, pokud si sloveso řeknete ve správném infinitivu a před něj vložíte sloveso bude (budu). Pokud to lze říct je sloveso NEDOKONAVÉ. Pokud to nelze říct, jde o sloveso DOKONAVÉ.Slovesný vid vyjadřuje u sloves průběhovost (děj není ukončený, nelze jej ukončit, nebo je časově neohračinený) nebo jednorázovost děje (děj je ukončený, nebo může být ukončený). Vid dokonavý vyjadřuje jednorázový nebo ukončený děj. Dokonavá slovesa mají tvary, které vyjadřují minulý nebo budoucí čas (přišel, přijde).Vidové dvojice se tvoří pomocí předpon a přípon. Ze slovesa s videm nedokonavým lze tedy pomocí předpony vytvořit sloveso s videm dokonavým.
Jak se pozná sloveso : Slovesa jsou slova, která vyjadřují, co osoby, zvířata a věci dělají nebo co se s nimi děje.
- slovesa jsou slova, která vyjadřují děj.
- ptáme se na ně CO DĚLÁ
- příklady: plavala, zpívali, sedím, spí, běháme, uvaříte, zavolejte, zpívala si, hráli jsme, bude pracovat, spletl se, …
Co to je infinitiv
INFINITIV (neurčitek) Neurčitý tvar slovesa nevyjadřující ve své vnitřní struktuře rysy osoby, čísla, způsobu ani času, tvořený z tzv. ↗infinitivního kmene příponou ‑t / ‑ti (hrát ‒ neutrálně / hráti ‒ arch., neutrálně ve slovnících), n.
Co to je slovesný tvar : slovesný tvar určitý – vyjadřuje osobu, číslo, čas a způsob (čtu, viděli jsme, psal by), slovesný tvar jednoduchý – je vyjádřen jedním slovesem (čteme, spí, najít), slovesný tvar složený – je vyjádřen dvěma nebo více slovesy (četl jsem, pracovali by, bude počítat).
Slovesná osoba
První osoba – já, my. Druhá osoba – ty, vy. Třetí osoba – on, ona, ono, oni, ony, ona.
Vyjadřuje ohraničený děj (už byl ukončen nebo ukončen bude). Můžeme to vysvětlit na příkladu: Spisovatel dopsal knihu. Sloveso dopsal vyjadřuje dokončený proces, bylo dosaženo cíle. Vid dokonavý tedy vyjadřuje děj, který bude ukončen a dosáhne tak nějakého cíle, kvůli kterému samotný děj začal.
Co je to Vidova dvojice
Vidové dvojice
Slovesa, která se liší pouze videm, vytvářejí tzv. vidové dvojice.Co určujeme u sloves
Sloveso ohýbáme do různých tvarů a říkáme, že jsme někde byli, nebo tam teprve budeme, nebo už jsme. Slovesa ale na rozdíl od jiných ohebných druhů (podstatná jména, přídavná jména, zájmena a číslovky) neskloňujeme, ale časujeme. Změně tvarů tedy neříkáme skloňování, ale časování.Slovesa dělíme na: plnovýznamová – mají samostatný věcný význam: akční (činnostní) – vyjadřují činnost, vycházející od nějakého činitele: předmětová – váží k sobě předmět ustálenou vazbou (předložkově, bezpředložkově, v 2., 3., 4.
Infinitiv snadno poznáme podle jeho zakončení. Sloveso v infinitivu končí nejčastěji příponou -t (sedět, ležet, mlít, zívat, vstávat, vařit, dělat, spát). Někdy může být zakončen i příponou -ti (mávati, kolébati, zívati, seděti, plakati).
Jak vypadá infinitiv : V češtině se infinitiv tvoří koncovkou –t (dělat, prosit, krýt, tisknout) a –ci (moci, říci, péci), případně –ti. Tvary na –ti (u sloves jako nésti, dělati se tvoří přidáním –i) jsou však dnes považovány za knižní. Koncovka –ci je dnes nahrazována –ct (moct, říct, péct), obě varianty jsou považovány za správné.
Jak urcit slovesné tvary : URČITÉ – vyjadřují určitou osobu čísla jednotného či množného (čteme (my), piš!( ty), mluvil jsem (já), zpívala by (ona), večeří (oni) atd.) B. NEURČITÉ – samy osobu ani číslo nevyjadřují, patří k nim infinitiv (prosit, procházet se, mlčet, pracovat, číst, stát atd.)
Jaké jsou tvary slovesa být
Tvary slovesa 'být' v minulém čase
- osoba. I was/'aɪ wəz//aj wəz//'aɪ wəz//aj wəz/ – byl jsem. we were/'wi: wɜ://wí wә́//'wi: wɜ:r//wí wә́r/ – byli jsme.
- osoba. you were/'ju: wɜ://jú wә́//'ju: wɜ:r//jú wә́r/ – byl jsi. you were/'ju: wɜ://jú wә́//'ju: wɜ:r//jú wә́r/ – byli jste.
- osoba.
První osoba – já, my. Druhá osoba – ty, vy. Třetí osoba – on, ona, ono, oni, ony, ona.Pojem třetí osoba se používá k označení osoby, která není účastníkem určitého právního vztahu. Určitá omezení (limitace) jednatelů (statutárního orgánu) vyskytující se ve společenské smlouvě, která zakomponujete již při zakládání s.r.o. nejsou platná vůči třetím osobám.
Jak se určují slovesné třídy : Stejně jako podstatná jména dělíme nejdříve na rody a poté na vzory i slovesa dělíme v rámci tříd na vzory. Nejjednodušší je v tomto ohledu 5. třída, která má pouze jeden vzor, a to dělá. U dalších tříd rozhodují o příslušnosti ke vzoru nejčastěji tvary přítomného času a tvary minulého času.