Vedlejší věta
Vedlejší věty jsou závislé na větě hlavní nebo jiné větě vedlejší. Poznáme ji podle toho, že nemůže stát samostatně bez své řídící věty. Značení ve větném rozboru: VV. Na vedlejší větu se můžeme zeptat!První věta druhého souvětí je rozdělená na dvě části, mezi které je vložena druhá věta. Z domu, který stál nejblíž, právě vyšel člověk. Věta hlavní (H) je samostatná, nemůžeme se na ni žádnou jinou větou zeptat. Věta vedlejší (V) je nesamostatná, závislá na jiné větě (můžeme se na ni touto větou zeptat).Souvětí vznikne spojením dvou nebo více vět jednoduchých. Obsahuje proto dvě nebo více sloves ve tvaru určitém (dva nebo více přísudků). Maminka uklízí pokoj, protože nesnáší nepořádek.
Jak poznat dvě věty hlavní : „Hlavní věta
Je věta v souvětí, která není závislá na jiné větě a může tedy stát i samostatně mimo souvětí jako věta jednoduchá. Každé souvětí musí obsahovat alespoň jednu hlavní větu. Značení ve větném rozboru: VH. Na hlavní větu se nelze zeptat!
Jak se naučit druhy vedlejších vět
Věta vedlejší příslovečná
- místní – ptáme se otázkou Kde
- časová – ptáme se otázkou Kdy
- způsobová – ptáme se otázkou Jakým způsobem
- míry – ptáme se otázkou Do jaké míry
- příčinná – ptáme se otázkou Z jaké příčiny
- účelová – ptáme se otázkou Za jakým účelem
- podmínková – ptáme se otázkou Za jaké podmínky
Jak se pozná vedlejší věta Přísudková : Přísudkovou vedlejší větu poznáme podle toho, že je ve větě řídící přítomno sponové sloveso (být, bývat, stát se, stávat se), což je neplnovýznamové sloveso, které musí být doplněno jménem, aby dávalo smysl.
Vedlejší věta přísudková
Vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou (přísudek slovesný se totiž vedlejší větou nedá vyjádřit). Ptáme se na ni: Jaký byl/nebyl (stal se/nestal se) podmět Příklad: Obloha byla, jako by ji vymetl.
Obsah
- 2.1 Oznamovací věta.
- 2.2 Tázací věta.
- 2.3 Rozkazovací věta.
- 2.4 Přací věta.
Jak poznat věty jednoduche
Věta jednoduchá obsahuje pouze jedno sloveso v určitém tvaru, respektive jeden přísudek. Příklady vět jednoduchých: Tento úspěšný spisovatel vydal již několik knih. Je meloun zelenina, nebo ovoceSouvětí se skládá ze dvou vět.Druhy vět
- . Věta s tečkou je oznamovací. Větou oznamovací něco někomu oznamujeme.
- ! Věta s vykřičníkem je rozkazovací. U mírných rozkazů může být i tečka.
- Věta s otazníkem je tázací. Větou tázací se na něco ptáme.
- ., ! Na konci věty přací je nejčastěji tečka ale může být i vykřičník, větou si něco přejeme.
Vedlejší věta příslovečná
| místní | kde | Vrátila se tam, kde jí bylo nejlépe. |
|---|---|---|
| způsobová | jak | Vypadal, jako by neuměl do pěti počítat. |
| měrová | do jaké míry | Křičela, jak mohla. |
| příčinná | proč | Rychle utíkali, protože za nimi hořelo. |
| účelová | za jakým účelem | Rychle utíkali, aby si zachránili život. |
Na jakou větu se ptame i přes co : Vedlejší věta příslovečná
Ptáme se na ni: kde, kdy, jak, proč, do jaké míry, za jakým účelem, za jakých podmínek, i přes co atd. + věta řídící. Časté spojovací výrazy: kde, když, jak, co, protože, aby, -li, přestože, i když atd.
Jak poznat vedlejší větu Přísudkovou : Přísudkovou vedlejší větu poznáme podle toho, že je ve větě řídící přítomno sponové sloveso (být, bývat, stát se, stávat se), což je neplnovýznamové sloveso, které musí být doplněno jménem, aby dávalo smysl.
Jak se pozná vedlejší věta přívlastková
Vedlejší věta přívlastková
Vyjadřuje bližší informaci o (podstatném) jméně z věty řídící. Ptáme se na ni: Jaký, který, čí + jméno z věty řídící, které vedlejší věta rozvíjí. Příklad: Markéta ztratila telefon, který nedávno dostala.
Vedlejší věta příslovečná
Ptáme se na ni: kde, kdy, jak, proč, do jaké míry, za jakým účelem, za jakých podmínek, i přes co atd. + věta řídící. Časté spojovací výrazy: kde, když, jak, co, protože, aby, -li, přestože, i když atd.Vedlejší věta předmětná vyjadřuje předmět věty hlavní (Petr zkoumal, co bylo příčinou jeho neúspěchu.). Ptáme se na ni podobně jako na předmět pádovými otázkami (Koho, co zkoumal Petr
Jak určit předmět ve větě : Předmět je větný člen, který vždy nějak souvisí s přísudkem věty, rozvíjí ho. Nejedná se o základní větný člen, to znamená, že není nutný k tomu, aby věta vůbec vznikla. Vyjadřuje osob, zvíře nebo věc, kterých se děj týká, přímo je zasahuje. Babička se zlobila na Pepíka.