určujeme u nich OSOBU, ČÍSLO, ZPŮSOB a ČAS, později i ROD, VID a DOKONAVOST.U sloves se dá určit OSOBA, ČÍSLO a ČAS. INFINITIV je neurčitý tvar slovesa, nedá se určit ani osoba, ani, číslo ani čas. Většinou končí na -t ( někdy -ci, -ct), např.: jít, vařit, volat, péct, říci….Mezi gramatické kategorie (mluvnické významy slov) patří především slovní druh, rod, pád, číslo, slovesný čas, osoba, způsob a v češtině také vid. Gramatické kategorie se v různých jazycích vyjadřují různým způsobem. V češtině se gramatické kategorie zpravidla vyjadřují různými tvary téhož slova.
Kdy se určuje způsob u sloves : Způsob Způsob nám určuje, zda někdo jen něco oznamuje (způsob oznamovací), rozkazuje (způsob rozkazovací) nebo si něco přeje či dává podmínku (způsob podmiňovací). Rod Úplně jednoduše lze říci, že činný rod vyjadřuje, co dělá podmět, zatímco trpný rod vyjadřuje, co dělá někdo jiný než podmět.
Co určujeme u sloves rod
Úplně jednoduše lze říci, že činný rod vyjadřuje, co dělá podmět, zatímco trpný rod vyjadřuje, co dělá někdo jiný než podmět. Rozdíl mezi těmito rody si můžeme ukázat na dvou příkladových větách: Někdo umyl okna. Podmětem této věty je slovo někdo (třeba Petr, Zuzka, maminka nebo kdokoliv jiný, kdo u vás myje okna).
Jak se určuje infinitiv : Infinitiv snadno poznáme podle jeho zakončení. Sloveso v infinitivu končí nejčastěji příponou -t (sedět, ležet, mlít, zívat, vstávat, vařit, dělat, spát). Někdy může být zakončen i příponou -ti (mávati, kolébati, zívati, seděti, plakati).
Soubor formálních vlastností, na jejichž základě se rozdělují česká slovesa, resp. jednoduché slovesné tvary.
Gramatickou kategorii čísla podstatných jmen můžeme vysvětlit jako schopnost podstatného jména reflektovat ve svých formách vztah k množství. Základním protikladem je zde jednost (singularita) – „jeden“ (muž) a nejednost (pluralita) – „víc než jeden“ (muži), které jsou vyjadřovány tzv.
Co je to slovesná třída
Soubor formálních vlastností, na jejichž základě se rozdělují česká slovesa, resp. jednoduché slovesné tvary.INFINITIV (neurčitek) Neurčitý tvar slovesa nevyjadřující ve své vnitřní struktuře rysy osoby, čísla, způsobu ani času, tvořený z tzv. ↗infinitivního kmene příponou ‑t / ‑ti (hrát ‒ neutrálně / hráti ‒ arch., neutrálně ve slovnících), n.Infinitiv (neurčitek, v češtině většinou končí na -t) může být všemi větnými členy. Podmět se na ZŠ chápe jako jeden ze dvou základních větných členů – ptáme se na něj přísudkem a otázkou kdo, co (podmět je vždy v 1. pádu). Podmět vyjádřený infinitivem (Kouřit je zde zakázáno.)
Infinitiv. Infinitiv je tvořen koncovkou -t, knižně též -ti; u některých sloves -ct (-ci): být/býti, jít/jíti, péct/péci.
Co se určuje u infinitivu : U infinitivu nemůžeme konkrétně určit osobu, číslo, čas ani způsob. Jedinými dvěma kategoriemi, které určit můžeme, jsou vid a částečně také slovesný rod (činný a trpný).
Kolik je slovesných trid : V češtině rozdělujeme slovesa do pěti slovesných tříd. Jejich pojmenování je jednoduché, říká se jim totiž první, druhá, třetí, čtvrtá a pátá. Na druhou stranu mnoha uživatelům češtiny dělá problémy zapamatovat si, která třída je která, respektive do které třídy patří které vzory.
Kde určujeme mluvnické kategorie
Mluvnické kategorie = to, co u podstatných jmen určujeme.
Pro starší studenty doplním, že tytéž mluvnické kategorie určujeme také u přídavných jmen, zájmen a číslovek. Tedy u všech ohebných slovních druhů, které můžeme skloňovat. Výjimkou jsou slovesa, která časujeme a určujeme u nich tyto mluvnické kategorie.
Mluvnické kategorie (významy): Všechny ohebné slovní druhy vyjadřují svými tvary význam. vyjadřují všechny jména, tady podstatná a přídavná jména, zájmena, a ohebné číslovky.Infinitiv snadno poznáme podle jeho zakončení. Sloveso v infinitivu končí nejčastěji příponou -t (sedět, ležet, mlít, zívat, vstávat, vařit, dělat, spát). Někdy může být zakončen i příponou -ti (mávati, kolébati, zívati, seděti, plakati).
Jak se pozná několikanásobný větný člen : Několikanásobný větný člen je tvořen dvěma nebo více větnými členy stejného druhu, které společně rozvíjejí svůj řídící větný člen a přitom mají mezi sebou souřadný vztah. Je-li ve větě více přísudků, jde o mezní typ mezi několikanásobným větným členem a souřadným souvětím.