Teplota vzplanutí je nejnižší teplota, při které se vytvoří nad hladinou hořlavé kapaliny páry, které když se smíchají se vzduchem a přiblíží se k plameni, vzplanou a hned se uhasí.Hořlavina je látka, která za podmínek požáru hoří a uvolňuje při tom energii, nejčastěji světlo a teplo. Během procesů hoření mění svůj chemický charakter a při tom může docházet (v závislosti na povaze hořlaviny a podmínkách hoření) k vývoji široké palety látek a to včetně látek toxických.Hořlavé kapaliny dle ČSN 65 0201 podle bodu vzplanutí: I. třída nebezpečnosti – bod vzplanutí ≤ 21 °C.
Jak dělíme hořlaviny : Hořlaviny se do r. 1998 dělily podle skupenství do tří tříd na pevné, kapalné a plynné. Důležitou charakteristikou hořlavé látky byla teplota vzplanutí, tj. nejnižší teplota, na kterou musí být látka zahřáta, aby při přiblížení k plameni vzplanula.
Co je to hořlavá látka
Hořlavá látka je látka ve formě plynu, páry, kapaliny, pevné látky nebo jejich směsi, která, pokud dojde k iniciaci, může vyvolat exotermickou reakci s oxidačním prostředkem (nejčastěji se vzduchem).
Kdy se Vzniti dřevo : A ty, jakmile jsou vystaveny plameni, se vznítí. To je bod, kdy to vypadá, jako by se dřevo „zapálilo“. Spalování – Jakmile teplota dosáhne 370 ℃ – 537 ℃, dojde ke skutečné akci.
Pod pojmem nízkovroucí hořlavé kapaliny se pro účely této vyhlášky rozumí hořlavé kapaliny s bodem vzplanutí do 0 °C a současně s bodem varu do 35 °C za normálních podmínek aby byla zajištěna požární ochrana.
Teplota vznícení je nejnižší teplota, při které se optimální směs par nebo plynů dané látky se vzduchem za předepsaných podmínek vznítí. Za vznícení se považuje začátek chemické reakce směsi plynu nebo páry se vzduchem za objevení otevřeného plamene (začátek hoření).
Co to je Horlavost
Jestliže se látky skládají z hořlavých i nehořlavých prvků, pak pro hořlavost je rozhodující množství a hmotnost jednotlivých prvků v molekule a charakter vazeb mezi nimi. Většinou platí, že sloučeniny jsou hořlavé, pokud v jejich molekulách převládají hořlavé prvky (hmotnostně i co do možství).Za látky h o ř l a v é se považují takové látky, které působením ohně nebo vysoké teploty hoří nebo doutnají a po odstranění tepelného zdroje dále nepřetržitě hoří nebo doutnají (je to převážná většina organických látek – dřevo, sláma, nafta apod. ).Optimální teplota pro rozklad dřeva začíná od 280 °C. Při nižší teplotě hoření vznikají látky, které jsou zdraví velmi škodlivé a poškozují korozí vnitřek kamen nebo kotle. Při teplotě nad 700 °C se ze dřeva uvolňuje a hoří dřevoplyn (směs kysličníku uhelnatého a vodíku s vysokou výhřevností).
Dřevo se vznítí při teplotě 375 – 400 °C, teplota žhnutí se pohybuje kolem 295 – 305°C. Dřevěné pelety naopak hoří pomocí ventilátoru kotle spíše "kovářsky" ostřejším plamenem a teplota spalovací komory dosahuje i 900 C.
Jak skladovat hořlavé kapaliny : Vyhláška č.
(3) Ke skladování nebo ukládání hořlavých kapalin se používají pouze obaly, nádrže nebo kontejnery k tomuto účelu určené. Hořlavé kapaliny, hořlavé a hoření podporující plyny se skladují pouze v prostorách, které jsou k tomuto účelu určeny.
Co je označeno jako hořlavá kapalina : Toto zařazení se provádí dle nařízení CLP. Podle něj se hořlavou kapalinou rozumí kapalina s bodem vzplanutí nejvýše 60 °C. Pro účely tohoto nařízení lze plynové oleje, motorovou naftu a lehké topné oleje s bodem vzplanutí ≥ 55 °C a ≤ 75 °C považovat za látky kategorie 3.
V kolika stupnich je teplota
Normální tělesná teplota se pohybuje mezi 35,8 a 37 °C. O zvýšenou teplotu se tedy jedná, pokud překročí hranici 37 °C a nad 38 °C už se jedná o horečku.
Teplota tuhnutí je teplota, při níž se kapalina mění na pevnou látku. Hodnota teploty tuhnutí krystalických látek je stejná jako hodnota teploty tání.Hoření je fyzikálně chemická reakce, při které hořlavá látka reaguje vysokou rychlostí s oxidačním prostředkem za vzniku tepla a světla. Je to reakce exotermická.
Co je hořlavost : Hořlavost textilií je náchylnost textilních materiálů ke vznícení a jejich chování při hoření. Hořlavost je ovlivněna fyzikálními (sráživost, tavitelnost), chemickými (obsah C, O atd.) a geometrickými (tvar, hmotnost) vlastnostmi materiálu.