Chování jedince, které vykazuje závažnější odchylky od sociálních, etických a pedagogických norem. Jedná se o poruchu chování, porušení společenských norem, které však svou intenzitou nepřesahuje právní předpisy. Je v rozporu s morálkou společnosti, daný jedinec má nedostatečné sociální cítění, jde o setrvalé chování.Patří sem neposlušnost, vzdorovitost, negativismus, lži, kázeňské přestupky proti školnímu řádu apod. Často se jedná o projevy chování typické pro dané vývojové období anebo se jedná o průvodní jev jiného primárního postižení (LMD, neuróza apod.).Disociál považuje svět kolem sebe za nepřátelské místo, proti němuž musí bojovat. Disociální osobnosti se také říká osobnost antisociální, tedy protispolečenská. Pojem se často zaměňuje s označením "asociální", což ovšem znamená "nespolečenský".
Co je to problémové chování : Problémové chování označuje nevhodné chování dítěte ve školním věku. Může se jednat o chování nerespektující společenské normy, neschopnost udržovat běžné sociální vztahy anebo o jednání s prvky agrese.
Jak se projevuje asociál
Asociálnost se projevuje nezájmem jedince o sociální interakce a preferencí trávit čas o samotě. Asociálnost může být spojena s různými psychopatologickými poruchami, ale také se může být projevem chování člověka, kterému se nedostávalo dostatečné interakce s okolím.
Co je to sociální chování : Termín sociální chování označuje buď podmíněnost většiny lidských aktivit společenskými a skup. vlivy (a je tedy poněkud redundantní), nebo ty aspekty aktivit, které podléhají obvyklému morálnímu hodnocení. To převážně zdůrazňuje nikoli vnější podmínky nebo subjektivní záměry ch., ale jeho důsledky.
Projevují se třemi základními znaky:
chování nerespektující sociální normy, neschopnost udržovat přijatelné sociální vztahy, agresivita coby rys osobnosti nebo chování.
Asociál se nedokáže vžít do druhého člověka, do jeho potřeb a přání. S lidmi dokáže jednat jako s věcmi a jako rodič zcela selhává. Nerespektuje morální zásady ani pravidla a může se proto dopouštět řady trestných činů – nemá však špatné svědomí a nad svými činy neprojevuje lítost.
Co je schizoidní
Schizoidní porucha osobnosti – jedná se o jedince, kteří se hodně stahují do sebe, navazují málo vztahy s druhými lidmi, věnují se samotářské činnosti, bývají emočně chladní, mají málo známých, nadměrně se zabývají fantaziemi a svým vnitřním světem, jsou lhostejní ke chvále i kritice.Jedná se o jedince, kteří jsou zcela necitliví ke druhým, nezodpovědní, nerespektují sociální normy. Obvykle snadno navazují mezilidské vztahy, ale nedokáží je udržet, a v podstatě o to nemají ani zájem. Druhé lidi využívají jen k uspokojení vlastních potřeb.Porucha chování se často kom- binuje s jinými chorobnými stavy. Pokud se součas- ně vyskytují emoční dětské poruchy, diagnostikuje se smíšená porucha chování a emocí, pokud je přítomna hyperkinetická porucha, diagnostikuje se hyperkinetická porucha chování. Smysluplnost takového dělení není beze zbytku prokázána.
Lidé s poruchou osobnosti se vzorci svého chování často výrazně odlišují od chování lidí ve svém okolí, např. jde-li o vyjadřování pocitů, mezilidskou komunikaci nebo budování vztahů. Své chování většinou jen stěží dokážou změnit, což může mít negativní dopad na jejich mezilidské vztahy.
Kdy vznika porucha osobnosti : Mezi příčiny poruch patří především dědičné vlivy, dále pak vlivy psychosociální (zejména výchova). Ke změně osobnosti však může dojít i v průběhu života následkem psychického traumatu, endokrinopatií, stresu, užívání drog, vaskulárních onemocnění CNS, expanzivních procesů nitrolebních nebo jiného duševního onemocnění.
Jaké jsou druhy chování : Druhy chování Chování může být vrozené nebo naučené (získané), nevědomé či vědomé. Podle vztahu k vůli lze rozlišovat jednání (volní a úmyslné chování) a mimovolní (bezděčné) chování. Dle vztahu k řeči se chování dělí na verbální (mluvený projev) a neverbální (bez mluvené komponenty).
Jaký je rozdíl mezi chováním a jednáním
4) Jaký je rozdíl mezi jednáním a chováním člověka Chování je vnější projev člověka. Jednání je souhrn pro celý projev člověka.
Lidé s poruchou osobnosti se vzorci svého chování často výrazně odlišují od chování lidí ve svém okolí, např. jde-li o vyjadřování pocitů, mezilidskou komunikaci nebo budování vztahů. Své chování většinou jen stěží dokážou změnit, což může mít negativní dopad na jejich mezilidské vztahy.Mezi psychosociální faktory patří rodinné prostředí, školní prostředí, výchova a působení různých traumat. Lidé postižení poruchou osobnosti jen zřídkakdy přicházejí k léčbě kvůli tomu, že jsou nespokojeni se svými osobnostními rysy.
Jak vzniká porucha osobnosti : Mezi příčiny poruch patří především dědičné vlivy, dále pak vlivy psychosociální (zejména výchova). Ke změně osobnosti však může dojít i v průběhu života následkem psychického traumatu, endokrinopatií, stresu, užívání drog, vaskulárních onemocnění CNS, expanzivních procesů nitrolebních nebo jiného duševního onemocnění.