Příslovce jsou neohebný slovní druh, který vyjadřuje bližší okolnosti dějů a míru vlastností. Ve větách má nejčastěji funkci příslovečného určení. Rozlišujeme několik druhů příslovcí: místa, času, způsobu, příčiny a míry.Příslovce – vyjadřují bližší okolnosti dějů.
Odpovídají na otázky kde, kam, kdy, jak (např. nahoře, daleko, dříve, lépe…).vztažná zájmena (kdo, co, který, jaký, čí, jenž), číslovky (kolik, kolikátý, kolikrát) a příslovce (kde, kam, kdy, jak) v sobě spojují funkci podstatného jména (resp. přídavného jména nebo příslovce) a podřadící spojky.
Co je to za slovní druh Až : Spojka podřadicí (hypotaktická)
Spojky podřadicí připojují vedlejší věty v souvětí k větě hlavní v poměru podřadném. Spojky podřadicí: aby, jakmile, až, než, nežli, zatímco, když, kdyby, pokud, protože, poněvadž, jelikož, jestliže, -li, přestože, ačkoli, třebaže, i když, ač, že, sotva.
Jak poznat příslovce ve větě
Druhy příslovcí
Většinou rozlišujeme příslovce: místa (odpovídají na otázky: kde, kudy, kam, odkud) času (odpovídají na otázky: kdy, jak dlouho, jak často) způsobu (odpovídají na otázku: jak, jakým způsobem)
Jak se pozná příslovce : Příslovce (latinsky adverbia) jsou neohebný slovní druh. Vyjadřují bližší okolnosti dějů, konkrétně: okolnosti časové (přišel pozdě, odešli včera) okolnosti místní (odešel do práce, budeme doma)
Příslovce jsou slova neohebná, která modifikují sloveso, přídavné jméno, jiné příslovce nebo celou větu. Klasifikují se na základě sémantických kritérií, díky nimž rozlišujeme příslovce způsobu, místa, času, míry nebo množství, příslovce modální a polaritní. Dále sem patří adverbia aspektuální a fokální.
7. Předložky určují časové nebo místní umístění předmětů, osob, dějů, okolností (na, k, s, okolo). 8. Spojky spojují slova nebo věty (nebo, ani, protože, jako).
Co je ale za slovní druh
3) Spojky (Konjunkce)
– slouží ke spojování vět a větných členů; teprve ve spojení s nimi nabývají svého významu – nejsou větným členem; neplnovýznamový slovní druh – některé spojky mohou mít platnost částic a) souřadicí – a, i, ani, nebo, anebo, ale, avšak, neboť, ať, buď – nebo, aj.)Některá slova jsou vždy jen částicemi, např. kéž, asi, snad, možná. Jiná však můžeme použít buď jako částice, nebo jako jiný slovní druh (nejčastěji zájmena, příslovce, spojky).Předložky stojí vždy před nějakým podstatným jménem, jsou s ním ve spojení. S tímto jménem vždy vyjadřují nějaký vztah, například kde něco je (na zahradě), kdy se něco stane (za chvíli) a podobně. Někdy může mezi předložku a podstatné jméno vstoupit jiné slovo, předložka je ale i tak spojena s podstatným jménem.
Rozdělení částic
Podle původu částice dělíme na: Vlastní – nemohou zastávat funkci jiného slovního druhu: ať, kéž, ano. Nevlastní – mohou být podle souvislosti i jiným slovním druhem: jistě, asi, prý.
Jaký slovní druh je FRNK : Citoslovce označující zvuky se nazývají zvukomalebná. Od těchto citoslovcí se často odvozují slovesa – cheche – chechtat se, cink – cinkat, cinknout, frnk – frnknout atd. Citoslovci se stávají i ustrnulé tvary jiných slovních druhů – panečku, holenku, božíčku, běda, hybaj, marš atd.
Co je za slovní druh prave : slova jistě, určitě, nepochybně, opravdu, ovšem, skutečně, asi, snad, pravděpodobně, možná. Částicemi jsou také slova ano, ne, ovšem zajisté. Pokud jsou použity při odpovědi na otázku, nazýváme je odpověďové částice.
Co je částice ČJ
Devátým slovním druhem jsou částice (partikule), které spadají pod neohebné slovní druhy. Částice uvozují samostatné věty a mohou naznačit i jejich druh (přání, přání, zvolání, rozkaz). Dále mohou vyjadřovat postoj mluvčího k obsahu jeho výpovědi. Částice nejsou větnými členy.
Podle původu rozlišujeme předložky primární (též původní, v češtině např. na, v, do, z, k , u) a sekundární (též nepůvodní, např. kolem, díky, kvůli), které vznikly z jiných slovních druhů a ustálených frází.Předložky vyjadřují věcný význam teprve ve spojení s podstatným jménem nebo zájmenem, s nímž tvoří předložkový pád. Jsou to krátká slova před podstatnými nebo přídavnými jmény. Například: na, v, ve, u, z, za, ze, do, k, ke, pod, nad, přes, před, o, od, do, okolo, mezi, mimo, vedle, pro…
Co je nikdy za slovní druh : Zájmenná příslovce:
tázací – kde, kam, kudy, vztažná – jak, proč, neurčitá – někde, někam, někdy, záporná – nikde, nikam, nikdy.