Hoření je fyzikálně chemická reakce, při které hořlavá látka reaguje vysokou rychlostí s oxidačním prostředkem za vzniku tepla a světla. Je to reakce exotermická. Při této reakci vzniká teplo, světlo (plamen) a produkty hoření (kouř).Kyslík, který tvoří 21 % zemské atmosféry, je nezbytný k životu a umožňuje hoření. Je to nejhojnější ze všech prvků na zemi, tvoří 85 % pozemských oceánů a jako složka většiny hornin a minerálů 46 % pevné zemské kůry.Hoření vzniká a probíhá za určitých podmínek. Pro jeho průběh je zapotřebí přítomnost hořlaviny, oxidačního prostředku a zdroje iniciace. Hořlavina a oxidační prostředek spolu tvoří hořlavý soubor.
Co je nedokonalé hoření : Při nedokonalém hoření vznikají zplodiny schopné dalšího hoření. Při požáru musíte vždy počítat s tím, že se jedná o nedokonalé hoření, ale pokaždé s jinou kvalitou hoření podle druhu hořlavé látky a přístupu oxidačního prostředku (vzduchu).
CO hořlavý
Stručná charakteristika. Oxid uhelnatý (CO) je bezbarvý, hořlavý plyn bez chuti a bez zápachu. CO vzniká nedokonalým spalováním všech uhlíkatých materiálů. Když pomineme přírodní zdroje, na emisích CO se podílí především doprava a veškeré průmyslové procesy, kde probíhá spalování.
Čím se vyznačuje hořlavá látka : Látka je považována za hořlavou, má-li bod vzplanutí vyšší než 37,8 °C, ale méně než 93,3 °C. Látka je považována za vysoce hořlavou, má-li bod vzplanutí nižší než 37,8 °C. Jsou-li hořlavé a vysoce hořlavé materiály a látky vystaveny teplotě bodu vzplanutí, generují páry, což může způsobit jejich vznícení.
Pro průběh hoření dřeva je nejdůležitějším faktorem vlhkost dřevní hmoty. Poté rozhoduje zápalná teplota ohně, která polínko rozhoří do krásného žlutého plamene. Asi 80 % tvoří prchavá hořlavina – plyn. Poté vyhořívá zbylých 20 % pevných částic – žhavé uhlíky.
A1: Nehořlavé A2: Nehořlavé B1: Těžce zápalné (tvorba kouře, plamenně hořící kapky/částice) B2: Normálně zápalné (tvorba kouře, plamenně hořící kapky/částice)
CO vzniká při nedokonalém hoření
Oxid uhelnatý je bezbarvý plyn bez zápachu, vznikající při nedokonalém hoření.Teplo a světlo je vytvářeno plameny, které se pohybují nad palivem. Předpokladem vzniku ohně je palivo, oxidant (například kyslík ze vzduchu) a zahřátí paliva na bod vznícení. Oheň se zažehne, pokud je hořlavá látka vystavena teplu nebo jinému zdroji energie. Tím pádem je tlak ohně větší dole než nahoře.metanol, etanol, benzen, toluen, etyleter, sirouhlík), směsi (např. benzín, petrolej, plynový olej, ropa , dehtové oleje), – plynné – čisté chemické látky (např. vodík, kysličník uhelnatý, metan, etan, propan, butan, eten, etin), směsi (např.
Tichým zabijákem se nazývá plyn, který je jedovatý, je lehčí než vzduch, je to oxid uhelnatý. Zvláště nebezpečné jsou nevětrané malé místnosti, jako jsou například koupelny s hořící karmou. Pokud se při hoření plyn dokonale nespaluje, vzniká oxid uhelnatý.
Jaké jsou hořlavé látky : Hořlavé prezentují například: uhlík, vodík, síra, hliník, sodík, draslík, hořčík, lithium a další. Tyto prvky poměrně velmi ochodně reagují s kyslíkem (oxidují). Nehořlavé prvky můžeme rozdělit do dvou skupin. Do první skupiny patří prvky, které sice tvoří oxidy, ale "neochotně" a ne za běžných podmínek.
Co to je hoření : Hoření je redoxní exotermická chemická reakce produkující světlo a teplo. Plamenné hoření se nazývá oheň, dalšími formami je doutnání a chemická exploze.
Jaké dřevo dobře hoří
Měkké dřevo (smrk, borovice, modřín, lípa, olše tzn. většinou jehličnaté, ale i např. topol, bříza, vrba), má menší hustotu, (je lehčí) rychle vzplane a hoří rychleji. Proto je vhodné pro rychlé vyhřátí místnosti, nebo i na snadnější zapalování (vyrábí se z něj třísky).
Optimální teplota pro rozklad dřeva začíná od 280 °C. Při nižší teplotě hoření vznikají látky, které jsou zdraví velmi škodlivé a poškozují korozí vnitřek kamen nebo kotle. Při teplotě nad 700 °C se ze dřeva uvolňuje a hoří dřevoplyn (směs kysličníku uhelnatého a vodíku s vysokou výhřevností).čpavek, fenoly, kyanidy, dehet. jsou obohaceny různými látkami, jako jsou změkčovadla, barviva a stabilizátory. Obsahují často těžké kovy, které se při spalování jednak uvolňují do ovzduší a jednak zůstávají v popelu.
Co je zapotřebí k volnému hoření : K volnému hoření je zapotřebí:
vhodné prostředí, zahřátá hořlavá látka a kyslík.