Části zemského povrchu kolem nás nazýváme krajinou. Všechny výtvory lidí a např. hory, lesy, řeky tvoří krajinnou sféru – zemský obal.Fyzicko-geografickou sféru (též fyzickogeografické prostředí nebo přírodní prostředí) představuje příroda jako taková, všechny sféry – litosféra, atmosféra, biosféra, hydrosféra, kryosféra a pedosféra, zatímco humánně-geografickou sféru představuje člověk s produkty svojí činnosti (například zástavba, těžba a podobně).Krajinnou sféru dělíme na fyzickogeografickou sféru a socioekonomickou sféru. Fyzickogeografická sféra představuje přírodní prostředí povrchu planety. Dokud nebyl na Zemi člověk, představovala celou krajinnou sféru. Celá tato učebnice se bude věnovat právě fyzickogeografické sféře.
Co je to struktura krajiny : Krajinná struktura: uspořádání prvků a složek v krajině a vazeb mezi nimi, které vytvářejí z krajiny komplex (celek). Vzájemné působení abiotických, biotických a socioekonomických prvků a složek.
Co se zabývá krajinnou sférou
Geografie je věda zabývající se krajinnou sférou a vzájemnými interakcemi mezi přírodním prostředím a lidskou společností v prostoru a čase. Geografie má velice široký objekt zkoumání – leží na rozhraní věd přírodních, společenských a technických.
Co tvoří krajinu : K základním složkám krajiny patří reliéf, půda, vodstvo, klima, vegetační pokryv, zvířena a člověk. Jako přírodní krajina se nazývá území nedotčené lidskou činností, v němž dominují přirozené prvky, takových oblastí však na Zemi zbývá velmi málo.
Další možné definice krajiny: Část zemského povrchu, která společně se společenstvy organismů tvoří jednotný třírozměrný celek, který je obvykle vymezen lidským rozměrem a chápáním – tedy tam, kam až oko dohlédne. Soubor živých a neživých faktorů vázaných na určitý krajinný celek, které se delší dobu vyvíjejí společně.
Geografie se dělí na fyzickou geografii, sociální geografii, regionální geografii a kartografii.
Čím se zabývá geograf
„popisovat, psát“), dříve zeměpis, je věda (či soubor vědních disciplín) zabývající se krajinnou sférou, vztahy (zejména příčinnými) mezi systémem přirozeného prostředí a systémem lidské společnosti (socio-ekonomickou sférou) v prostoru a čase, i mezi jejich složkami.Podle nadmořské výšky dělíme krajinu na nížinu (do 200 m n. m.) a vysočinu (nad 200 m n. m.) Nížiny jsou na mapě vyznačeny zelenou barvou, vysočiny různými odstíny žluté a hnědé. TYPY KRAJINY PODLE VÝŠKOVÝCH ROZDÍLŮ hornatiny (od 900 m n. m.) vrchoviny (600-900 m n. m.) pahorkatiny (200-600 m n. m.)Podle přítomnosti či nepřítomnosti lidského vlivu rozlišujeme dva základní typy krajin:
- Přirozená krajina.
- Kulturní krajina.
- Přírodní krajina.
- Obhospodařovaná krajina.
- Obdělávaná krajina.
- Příměstská krajina.
- Městská krajina.
- Degradovaná (devastovaná) krajina.
Geografie se dělí na fyzickou geografii, sociální geografii, regionální geografii a kartografii. Geografové jsou schopni sociálně geografické i fyzicko-geografické jevy sledovat v prostoru, hodnotit příčiny a prostorové dopady některých činností a sledovat a hodnotit prostorové rozdíly a podobnosti mezi regiony.
Čím se zabývá fyzická geografie : Definice. Fyzická geografie jako přírodní věda studuje přírodní geosystémy, krajinné sféry, jež tvoří zároveň geografické prostředí. Fyzická geografie je vědní disciplína zabývající se prostředím na Zemi z pohledu povrchu, hydrosféry, atmosféry a biosféry.
Jak dělíme krajinu podle výškových rozdílu : a) rovina – rovná nebo velice mírně zvlněná krajina, výškový rozdíl je do 30 m. b) pahorkatina – krajina mírně zvlněná, výškový rozdíl je do 150 m. c) vrchovina – krajina vrchů a údolí, výškový rozdíl je do 300 m. d) hornatina – krajina příkrých svahů, hlubokých údolí, výškový rozdíl do 600 m.
Co zkoumá geografie
Geografie zkoumá krajinnou sféru Země a rozložení jednotlivých jevů v prostoru a čase, hledá zákonitosti, vzájemné vztahy, vazby, příčiny i následky jevů a procesů na Zemi.
a) Rovina – rozdíl výšek do 30 m, krajina je téměř plochá, nejsou v ní výrazné výškové rozdíly. b) Pahorkatina – rozdíl výšek do 150 m (od 30 do 150 m) – patrné drobné výškové rozdíly, častý typ povrchu v ČR. c) Vrchovina – rozdíl výšek do 300 m (od 150 do 300 m) – lesnatá pohoří, hlubší údolí, příkřejší svahy.Nížiny jsou území o nadmořské výšce 0 – 200 m (300 m) s rovinatým charakterem a max. relativní vertikální členitostí do 75 m. Vysočiny jsou území s nadmořskou výškou nad 200 m (300 m) a relativní vertikální členitostí větší než 75 m.
Co studuje regionální geografie : Objektem zkoumání regionální geografie jsou nezaměnitelné celky krajinné sféry vymezené postupem nazývaným regionalizace. “ „Regionální geografie se zabývá způsobem, jakým unikátní kombinace environmentálních a humánních faktorů vytvářejí území s charakteristickou krajinou a kulturními atributy.