Mnišská strava nesměla obsahovat maso čtvernožců, ryby a drůbež však povoleny byly. K jídlu měl mnich každý den dostávat libru (asi ¼ kg) chleba, a to bez rozdílu, zda se jedlo jednou či dvakrát denně. Pokud byl oběd i večeře, chléb se rozdělil na dvě části, větší se snědla v poledne, menší večer.Běžný den buddhistického mnicha
Každé ráno se podle tradice mniši vydávají do blízkých vesnic pro almužny. V jazyce pálí, latině thérávádského buddhismu, se mnich řekne bhikkhu, což znamená – ten, kdo žije z almužen. Na své obchůzky po okolí vyráží s miskou zvanou bat. Do ní lidé vkládají rýži a další jídlo.Strava našich předků byla velmi prostá, založena zejména na obilovinách a luštěninách. Naši předkové využívali všech darů přírody beze zbytku. Z obilovin se jedlo zejména žito, pšenice, oves, ječmen, jáhly a pohanka a různé jejich kombinace, později i brambory.
Co se jedlo dříve : Jedlo se více masa a luštěnin, používal se živočišný tuk – máslo a sádlo. Maso, zejména vepřové se udilo, stejně tak i ryby. Ovoce bylo uskladňováno na seně, nebo se sušilo. Zelenina spíše kořenová, nebo pozdní jako pórek a růžičková kapusta.
Co delaji mniši
Mnich (lat. monachus, z řec. μοναχός monachos – osamocený) je muž praktikující formu života ve víře podřízenou konkrétnímu cíli víry. Cvičí mysl a tělo podle své víry – buď sám, nebo s ostatními lidmi podobného zaměření – zatímco udržuje odstup od lidí, kteří toto zaměření nesdílejí.
Kde bydli mniši : Klášter (z německého Kloster z latinského claustrum, uzavřené místo, latinsky monasterium) je instituce a budova nebo komplex budov, které slouží jako dlouhodobý příbytek pro duchovní a pracovní činnosti mnichů (monachů), mnišek (jeptišek) či laiků, kde žijí společně jako komunita na rozdíl od osaměle žijících …
V pravěku se vařila především slaná nebo alespoň neslaná kaše. Později se kaše někdy i kořenily a sladily zároveň. Mléko kyselé i sladké bylo vůbec důležitým doplňkem slaných i sladkých kaší a kaše se vždycky vydatně mastily máslem, škvarky či slaninou a doplňovaly se např. zelím nebo ovčí brynzou.
Známé jsou druhy ředkve, kapusty, zelí, dýně, tykve, okurky, mrkve, cibule, česneku a řepy, z níž se nejdříve využívaly jen listy na špenát. Ovoce bylo hlavním sladidlem. V sadech rostly jabloně, hrušně, broskvoně a mezi oblíbené plody patřily švestky a třešeň.
Co se nesmí jíst na Vánoce
Existuje několik potravin, kterým se některé kultury tradičně vyhýbají na Štědrý den.
- Maso. V mnoha kulturách se na štědrovečerní večeři nejí maso.
- Ryby s ploutvemi. Dalším jídlem, které se nesmí jíst na Štědrý den, jsou ryby s ploutvemi.
- Pečivo a sladkosti s výplní
- Alkohol.
Mniši se věnovali modlitbám, studiu knih a přepisování knih.Na nohou nosí černé polobotky, v zimě se mohou obout i do teplejších pohorek a v mrazivém počasí se prý neodříkají ani moderních materiálů, jako je teplé termoprádlo.
Musí mít doporučení Římskokatolického kněze. Musí mít ukončená studia, pracovní závazky a veškeré aktivity, které by jakkoliv narušovali formaci k jeho úplnému zasvěcení se Bohu v klášteře. Nesmí mít dluhy a být trestně bezúhonný Musí podat žádost o přijetí do kandidatury.
Co jedli chudi ve stredoveku : Bílý chléb jedli panovníci či církevní představitelé a tmavý chudina. Pekly se i chlebové placky na kameni či v popelu. Nižší postavení v jídelníčku pak měly obilné kaše, což bylo jídlo chudých. Ale pokud se kaše dosladily sušeným ovocem a medem, byly používány i na stole šlechty jako sváteční jídlo.
Jak jedli ve středověku : Téměř každodenním pokrmem středověku byla kaše prosná, ale hojně se vařila také kaše pšeničná či ovesná. Jemnější žito se používalo převážně na pečivo. Za časů hladu musela stačit kaše uvařená z drcených žaludů, či ze semen merlíku. Kaše se připravovala také z luštěnin, z hrachu a čočky.
Co jedli lidi v pravěku
Pravěk. Z hlediska tělesné konstituce je člověk řazen mezi primáty. Jejich domovem byly zpočátku koruny stromů, kde se spokojili s potravou, kterou si mohli sami a bez větších problémů obstarat – tedy hlavně hmyz, larvy, ptačí vejce, mláďata a z rostlinné stravy např. ořechy, semena, mladé výhonky, ovoce.
Bílý chléb jedli panovníci či církevní představitelé a tmavý chudina. Pekly se i chlebové placky na kameni či v popelu. Nižší postavení v jídelníčku pak měly obilné kaše, což bylo jídlo chudých. Ale pokud se kaše dosladily sušeným ovocem a medem, byly používány i na stole šlechty jako sváteční jídlo.Lidé věřili, že by se rodina o dalších Vánocích nesešla celá. Zatímco v minulosti nesměla vstát hospodyně od stolu, dnes může obsluhovat ostatní právě pouze ten, který jídlo připravuje. Pokud vstane někdo jiný, říká se, že příští rok u Štědrovečerní večeře nebude.
Kdy se nesmí prát prádlo : Prádlo v Kristově krvi
Podle další ze zvyklostí ženy nesmějí prát prádlo. Jenže této práci by se o Velkém pátku neměli věnovat ani muži. Voda má v ten den totiž duchovní očistné poslání. Lidé dříve vstávali už před východem slunce a dokonce i s dobytkem se chodívali mýt do potoka, aby byli uchráněni před nemocemi.