Trypanofobie (ze starořeckých slov trypano – nebozez nebo vrtat, fobos – strach) je chorobný strach z injekčních stříkaček a jehel, přičemž může představovat závažné zdravotní riziko, neboť některé osoby trpící touto fobií se mohou lékařské péči záměrně vyhýbat a odmítat ji, nicméně dnes již existují možnosti, jak …Někteří pacienti si vedou záznamy o tom, jak se jejich strach snižuje. Při každé fobii a úzkosti je vhodné naučit se správně dýchat a relaxovat. Relaxačních metod je mnoho, avšak u fobie z jehel, krve a zranění je doporučována relaxace spojená se zatínáním svalů.Somniphobia: causes extreme anxiety and fear around the thought of going to bed. This phobia is also known as hypnophobia, clinophobia, sleep anxiety, or sleep dread. Somniphobia is a single player physiological survival horror game, where you're in control of Susan's nightmares.
Jak vznika Trypofobie : Nejčastější důvody vzniku tryphofobie: Vnímání nebezpečí. Mozek zhodnotí situaci a určitý tvar vyhodnotí jako podezřelý. Může souviset s tím, že daný člověk se bojí včel nebo vos, nemá rád školu a s ní spojené (alespoň v minulosti) umývání tabule houbou apod.
Co je to Hematofobie
Hematofobie (též hemafobie či hemofobie) je iracionální strach z krve nebo pohledu na krev. Patří mezi nejčastější druhy fobií.
Jak se jmenuje fobie z direk : Trypofobie – strach z děr či odpor k malým otvorům. Ani v tomto případě nejde o uznanou diagnózu fobie. Pravdou ale je, že děrované nebo vzorované povrchy působí vizuálně neobvykle a poměrně často vyvolávají pocit odporu.
Nosofobie (též nozofobie) je nesmyslný, neopodstatněný strach z nemocí, z nakažení, ze špíny. Nejčastější je strach z tuberkulózy plic, pohlavních chorob, rakoviny a srdečních chorob.
spektrofobie – strach ze zrcadel a z pohledu do nich. dromofobie – strach z ulic.
Jak se jmenuje fobie z včel
Entomofobie je specifická fobie charakterizována nadměrným nebo nereálným strachem z jednoho nebo více druhů hmyzu a je klasifikována jako fobie podle DSM-5. Více specifické fóbie jsou apifobie (strach z včel) a myrmecofobie (strach z mravenců).Ailurofobie je iracionální strach z koček. Úzkostná porucha, která může mít mírný i těžký průběh, projevující se nejen při kontaktu s kočkami, ale ovlivňující i zkreslenou představu o nich. Člověk s ailurofobií si možná uvědomuje iracionalitu svého strachu, ale nedokáže se s tím vyrovnat.Hypochondrie, z řeckého hypochondrium tj. podžebří, je psychická porucha charakterizovaná až přehnaným a intenzivním zaměřením na vlastní zdravotní stav projevující se reálně ničím nepodloženým přesvědčením o vlastním vážném onemocnění. To může v určitých případech značně ovlivnit život člověka.
Entomofobie je specifická fobie charakterizována nadměrným nebo nereálným strachem z jednoho nebo více druhů hmyzu a je klasifikována jako fobie podle DSM-5.
Jak se jmenuje fobie z větru : Ancraofobie, anemofobie – strach z větru.
Jak se jmenuje fobie z pavouka : Arachnofobie je specifická fobie, úzkostí provázený abnormální strach z pavouků. Je to nejčastěji se vyskytující fobie obvykle provázející neurózy. Reakce arachnofobiků často připadají ostatním iracionální (a někdy i trpícímu samotnému).
Jak poznám že jsem hypochondr
Základní charakteristikou je strach z toho, že je jedinec vážně nemocen. Pacient klade příliš velký důraz na své nejrůznější tělesné projevy, zveličuje malé pocity bolesti a tráví mnoho času sebepozorováním. A i přes opakované ujištění lékařů, je přesvědčen o tom, že je težce nemocen.
Kdo se bojí ptáků, trpí ornitofobií. Kdo pavouků, může si do své diagnózy zapsat arachnofobii. Dokonce existují i lidé, kteří by v životě nepohladili psa a trpí z nich neodůvodněným strachem.Hypochondrie je typ úzkostné poruchy. Osoby trpící hypochondrií jsou přesvědčeny, že jim hrozí vážné onemocnění na základě interpretace svých tělesných symptomů. Ačkoli případné lékařské vyšetření obvykle neodhalí žádnou organickou příčinu, úzkost a obavy pacienta zůstávají a mohou být dokonce intenzivnější.
Jak poznat že jsem hypochondr : Základní charakteristikou je strach z toho, že je jedinec vážně nemocen. Pacient klade příliš velký důraz na své nejrůznější tělesné projevy, zveličuje malé pocity bolesti a tráví mnoho času sebepozorováním. A i přes opakované ujištění lékařů, je přesvědčen o tom, že je težce nemocen.