Zopakujme si, co už umíme: Metafora – metafora je přenesení významu na základě podobnosti tvarové (oko, ucho, zub, lopatka, koleno, čočka, řasa, kloub, bubínek, kovadlinka ….) Metonymie – nemá podobnost tvarovou, ale jinou, vnitřní (sladkost, vláda, stráž, diesel, manšestr, kašmír….)Jako trop, tropus (zástupek) se označuje úmyslné užití jazykového prvku (zpravidla slova) ve vedlejším, odvozeném, obrazném významu. Cílem tropu je vyjádřit podobnost označovaného (denotátu) s věcí nebo vztahem, které označuje základní význam jazykového prvku.Metonymie je obrazné pojmenování založené na vnitřní, myšlenkové souvislosti. Vypil dvě sklenice. → souvislost mezi nádobou a obsahem (Nevypil tu nádobu, ale to, co bylo uvnitř, třeba vodu.) Přečetl celého Čapka.
Co je to obrazně vyjádření : Obrazná pojmenování v užším smyslu neboli tropy jsou založeny na přenášení významu. Jejich podstatou je mnohoznačnost slov. K základním tropům řadí metaforu, metonymii a symbol. Ostatní tropy, jako například přirovnání, alegorie, personifikace nebo synekdocha, jsou pouze podskupinami těchto základních tropů.
Co je to synekdocha příklad
Synekdocha (řecky syn-ek-doché, sdílená, spolu míněná část) je druh obrazného pojmenování, při němž je název celku použit pro označení části nebo naopak název části pro označení celku. Například „noční nebe zářilo“ místo hvězdy svítily nebo „pod rodnou střechou“ místo v domě.
Jak vypadá metafora : Metafora (řecky μεταφορά, metafora; latinsky translatio – doslova „přenesení“, v dnes archaické češtině se označovala jako přenáška) je jazyková a rétorická literární konstrukce spočívající v přenášení významu na základě vnější (strukturální) podobnosti.
Personifikace v literatuře
je přenos vlastností a jednání živých bytostí a osob na věci a abstraktní pojmy, na přírodní jevy, rostliny, živočichy (např. stromy šeptají; jezera si čtou v mracích; krok za krokem vcházela noc; komáři a mušky tančili v objetí; rozčílený vichr se smál i plakal).
Figura znamená většinou opakování některých částí textu anebo nějakou hrátku se slovosledem. Najdete ji spíš v poezii než v próze (lomítka u příkladů znamenají nový verš).
Jaké jsou jazykové prostředky
| Funkční styl prostěsdělovací | |
|---|---|
| styl každodenní komunikace | funkce kontaktová, věcně informační |
| neverbální a parajazykové prostředky | gesta, mimika, tempo řeči, síla hlasu… |
| neformální komunikace (soukromá) | tykání (účastníci komunikace se znají) |
| formální komunikace (veřejná, oficiální) | vykání |
obrazný ‚přenesený, metaforický, symbolický' (PS III, s. 742) a ‚vyjádřený obrazem, přirovnáním' (SSJČ II, s. 259), k tomu obraz ‚přenesené pojmenování, obyčejně na základě podobnosti nebo věcné souvislosti, metafora, metonymie aj.Metafora je jazyková a rétorická literární konstrukce spočívající v přenášení významu na základě vnější podobnosti. Je druhem tropu, tedy přenášení významu původního pojmenování na jiný předmět. Je součástí běžné funkce a užívání jazyka, ale zvláštní význam má zejména v poezii.
Personifikace v literatuře
je přenos vlastností a jednání živých bytostí a osob na věci a abstraktní pojmy, na přírodní jevy, rostliny, živočichy (např. stromy šeptají; jezera si čtou v mracích; krok za krokem vcházela noc; komáři a mušky tančili v objetí; rozčílený vichr se smál i plakal).
Jak poznat Synekdochu : Synekdocha (řecky syn-ek-doché, sdílená, spolu míněná část) je druh obrazného pojmenování, při němž je název celku použit pro označení části nebo naopak název části pro označení celku. Například „noční nebe zářilo“ místo hvězdy svítily nebo „pod rodnou střechou“ místo v domě.
Jak vypada metafora : Metafora (řecky μεταφορά, metafora; latinsky translatio – doslova „přenesení“, v dnes archaické češtině se označovala jako přenáška) je jazyková a rétorická literární konstrukce spočívající v přenášení významu na základě vnější (strukturální) podobnosti.
Co je to Anafora příklad
anafora – opakování slov na začátku sousedních veršů nebo vět ("Smutná odpoledne nedělní / smutná starými paními") epifora – opakování slov na konci sousedních veršů nebo vět ("Co to máš na té tkaničce / Na krku na té tkaničce!")
Literární postava v textu vytváří povahové rysy, kterým je charakteristická, ty jsou roztroušeny po celém narativu. Tyto povahové rysy čtenáři o postavě sdělují zásadní informace. Mohou se v textu objevit jen jednou (popis zevnějšku postavy), nebo se opakují (jméno postavy).Dělí se podle slovní zásoby a dále podle obrazného pojmenování:
- epiteton constans a ornans.
- metafora.
- personifikace.
- oxymóron.
- metonymie.
- pleonasmus.
- apostrofa.
- gradace.
Co je to transparentní : Průhledné čili transparentní je pro pohled to, co nezakrývá.