Tandemová (či párová) výuka je výuka, při které 2 učitelé/učitelky sdílí odpovědnost za plánování realizaci a evaluaci výuky – v kontextu praxe studentů/studentek se jedná o spolupráci zkušeného (provázejícího) učitele/učitelky a studenta/studentky učitelství.Týmová výuka
Učitelé mohou vyučovat společně stejnou skupinu studentů v jeden čas, nebo pracují společně, ale nemusí vyučovat stejné studenty.Individualizovaná výuka – rozvíjí samostatnost, tvořivost a činorodost žáků. Je založena na využití experimentů a pokusů (daltonský plán). Vyžaduje dokonale rozpracovaný obsah učební látky a umožňuje žákům značnou svobodu; je méně vhodná pro žáky s mentálním postižením.
Co je to individuální výuka : Individuální výukou se míní taková výuka, kdy se jednomu žákovi věnuje jen jeden lektor.
Co je párová výuka
Párová výuka (týmová výuka) je práce dvou a více vyučujících (lektorů, trenérů), kteří společně plánují, vedou a vyhodnocují výuku pro stejnou skupinu učících se ve stejném čase. Pokud výuka dokáže reagovat na žákovy jedinečné potřeby, každý žák se může učit a být ve škole úspěšný.
Co je bilingvní výuka : Dvojjazyčné vzdělávání je způsob výuky, kdy je v hodinách student vyučován ve dvou rozdílných jazycích. Většinou se jedná o kombinaci úředního jazyka dané země a druhého jazyka (rodného jazyka nebo světového jazyka).
Frontální výuka je způsob vyučování, v němž učitel pracuje hromadně se všemi žáky ve třídě jednou společnou formou, se stejným obsahem činnosti. Tomu odpovídá také uspořádání prostoru učebny (Průcha, Walterová, Mareš 2001).
Individuální, individualizovaná, hromadná, skupinová, týmová, kooperativní nebo montessori výuka.
Co znamená individualizace výuky
Definice z pedagogického slovníku ale říká: Individuali- zace je způsob diferenciace výuky, při níž se zachová- vají heterogenní třídy dětí jako základní sociální jednotka a provádí se diferenciace vnitřní, obsahová i metodická, respektující individuální zvláštnosti dětí (Průcha, Walte- rová, Mareš 1995).Výuka je proces, v němž se žák (žáci, skupina žáků; student, studenti, skupina studentů; frekventant apod.) učí prostřednictvím učitele nebo vyučovacího zařízení (stroje, programu apod.; toto technické zařízení je samozřejmě „prodlouženou rukou“ člověka – učitele).Bilingvní výchova má jedno jednoduché, ale zásadní pravidlo – každý z rodičů musí mluvit na dítě jedním jazykem, mezi sebou navzájem je můžou míchat. Dítě si tak zafixuje jazyk lépe, společně s intonací rodilého mluvčího.” Existuje i další metoda, kdy jeden z rodičů z různých důvodů jazyky střídá.
Bilingvismus (též dvojjazyčnost) je stav ve společnosti, kdy jedinec nebo obyvatelstvo určitého území přirozeně hovoří dvěma jazyky, a to bez ohledu na společenskou stratifikaci (nejedná se tak o diglosii). Jde o speciální případ multilingvismu (mnohojazyčnosti).
Jaké máme formy výuky : Individuální, individualizovaná, hromadná, skupinová, týmová, kooperativní nebo montessori výuka.
Jaké máme výukové metody : Klasické výukové metody: – Metody slovní (vysvětlování, vyprávění, popis, přednáška, práce s textem, rozhovor). – Metody názorně- demonstrační (předvádění a pozorování, práce s obrazem, instruktáž). – Metody dovednostně – praktické (napodobování, laborování, experimentování, vytváření dovedností, produkční metody).
Co jsou metody výuky
Metody výuky. Mezi základní metody výuky patří: metody slovní, metody názorně-demonstrační a metody praktické. Patří mezi nejvyužívanější metody. Také patří mezi nejefektivnější a nejrychlejší metodu přenosu informací od vyučujícího ke studentovi.
Individuace (z lat. individuus nedělitelný) je psychologický pojem, který označuje vyčleňování jedince v rámci společnosti, tedy získávání vlastních individuálních charakteristik. Opakem je deindividuace (česky odosobňování), tedy ztrácení vlastních individuálních charakteristik a přebírání charakteristik celé skupiny.Individuální, individualizovaná, hromadná, skupinová, týmová, kooperativní nebo montessori výuka.
Kdy si dítě brouká : První řečí miminka je jeho mimika a jeho pláč.
Navázání očního kontaktu a první úsměv přichází okolo prvního až druhého měsíce věku. Obojí už mohou doprovázet pokusy o broukání, které ve třetím až pátém měsíci života postupně přecházejí do období žvatlání. Dítě experimentuje se svými mluvidly, vydává rozmanité zvuky.