Zopakujme si, co už umíme: Metafora – metafora je přenesení významu na základě podobnosti tvarové (oko, ucho, zub, lopatka, koleno, čočka, řasa, kloub, bubínek, kovadlinka ….) Metonymie – nemá podobnost tvarovou, ale jinou, vnitřní (sladkost, vláda, stráž, diesel, manšestr, kašmír….)Metafora je obrazné pojmenování založené na vnější, respektive vizuální podobnosti. horské hřbety (Na pohled připomínají tvar hřbetů zvířat.) zuby pily (Na pohled připomínají lidské nebo zvířecí zuby.) domácí žloutkové věnečky (Na pohled vypadají jako malé věnce.)Metonymie (řecky μετωνυμία, metónymia; latinsky denominatio – doslova „přejmenování“, resp. „odvozené pojmenování“) spočívá v přenosu označení na jiný objekt na základě jiné souvislosti než podobnosti označovaných objektů (denotátů). Přenesení na základě vnější podobnosti se nazývá metafora.
Jak vysvetlit metaforu : Jedná se o obrazné vyjádření. O nějaké věci zkrátka mluvíme tak, jako by to byla věc jiná. Takovým metaforickým vyjádřením může být úplně jednoduchý obrat (hodinová ručička), ale také třeba velmi rozvětvená a složitá jazyková konstrukce (nového dne sluneční patron povstal z popela umrlce noci).
Co je to metafora v literatuře
Metafora je jazyková a rétorická literární konstrukce spočívající v přenášení významu na základě vnější podobnosti. Je druhem tropu, tedy přenášení významu původního pojmenování na jiný předmět. Je součástí běžné funkce a užívání jazyka, ale zvláštní význam má zejména v poezii.
Jak najít metaforu : Např. přední části hlavy nad obočím říkáme v češtině čelo, toto slovo můžeme metaforicky použít i pro označení části postele (čelo postele). Tyto předměty jsou si podobné, a tak můžeme pojmenování jednoho předmětu přenést na ten druhý. Mluvíme tedy o obrazném vyjádření.
personifikace = oživení neživého – slunce se usmívá; větve mávají; potůček zpívá přirovnání = pomocí slova “jako” – bílý jako sníh; líný jako veš metafora = pojmenování na základě podobnosti – po obloze plují beránci = mraky; nechal se ostříhat na ježka = na krátko.
Metafora je jazyková a rétorická literární konstrukce spočívající v přenášení významu na základě vnější podobnosti. Je druhem tropu, tedy přenášení významu původního pojmenování na jiný předmět. Je součástí běžné funkce a užívání jazyka, ale zvláštní význam má zejména v poezii.
Kam patří metafora
Metaforu řadíme mezi tropy, s nimiž se často setkáváme v rozmanitých podobách především v poezii, ale své místo metafora nachází i v běžné mluvě. Od metafory dále rozlišujeme metonymii.Personifikace v literatuře
je přenos vlastností a jednání živých bytostí a osob na věci a abstraktní pojmy, na přírodní jevy, rostliny, živočichy (např. stromy šeptají; jezera si čtou v mracích; krok za krokem vcházela noc; komáři a mušky tančili v objetí; rozčílený vichr se smál i plakal).Metaforu je také možné chápat jako zkrácené přirovnání, přičemž v metafoře se na rozdíl od přirovnání podobnost mezi objekty nevyjadřuje explicitně (např. přirovnání „Petr je rychlý jako vítr“ vs. metafora „Petr je vítr“).
Poezie je vedle prózy druhou formou literatury. Autor toho druhu umění je označován za básníka, resp. básnířku. Jedná se o jazykové dílo, které se od běžné mluvy odlišuje používáním uměleckých prostředků – rýmu, rytmusu, metrumu, obraznosti nebo symboliky.
Co je to Anafora : Anafora je v literární teorii slovní figura, opakování shodného slova nebo skupiny slov na začátku za sebou jdoucích veršů nebo vět. Je opakem epifory, u níž se slova opakují na konci verše nebo jiného celku.
Jak poznat poezie : Poezie se od prózy liší tím, že je text psán ve verších. Nemusí být vždy pravda, že v básničkách se vlastně nic neděje, do poezie řadíme i básně epické, tedy ty, které mají nějaký děj. Pro poezii je důležitý také rytmus. Jejím úkolem je vyjadřovat především vnitřní svět autora, jeho city, pocity, dojmy a podobně.
Co je to epifora
Epifora je stylistický prostředek, neboli také rétorická figura. Jde o opakování slova, nebo skupiny slov na konci za sebou jdoucích vět nebo veršů. Epifora je opakem anafory.
Epanastrofa (z řeckého epanastrofé – obrácení) nebo také palilogie (z řeckého palillogiá – opakování řečeného) je básnická figura, která je založena na opakování stejného slova či slovních spojení na konci jednoho a na začátku následujícího verše. Používá se rovněž v rétorice.Dnes nepovažujeme za poezii všechna díla, která splňují popsané znaky (např. rituální texty, středověké vědecké texty, některá staroasijská díla, reklamní slogany atd.).
Jak se dělí literární druhy : Literární druh tvoří nejvyšší genologickou rovinu a dělí veškerou uměleckou literaturu na tři skupiny – podle obsahu na lyriku, epiku a drama (toto dělení pochází až od Goetheho, konec 18. století), nebo podle formy na poezii, prózu a drama (členění, které se rozšířilo v klasicismu).