Absolutní majetkové právo v sobě zahrnuje věcná práva k věci vlastní, věcná práva k věci cizí a právo dědické. Na druhou stranu majetkové právo relativní se pak zabývá závazky, jakoţto vznik závazků, prvky závazků a zánik závazků.Subjektivní právo můžeme rozdělit na práva absolutní a relativní. Relativní práva působí inter partes – mezi stranami – je tedy taxativně určen počet subjektů, na něž právo působí. Je chráněno actiones in personam – osobními žalobami – ty se vztahují pouze ke konkrétní osobě.Objektivní právo tedy není nic jiného než soubor práv- ních norem (pravidel lidského chování garantovaných státem). Není však vyloučeno, že objektivním právem rozumíme také právo přirozené či souhrn práva přirozeného a pozitivního. Obvykle když hovoříme o právu objektivním, máme na mysli právní normy či jejich systém.
Co je absolutni právo : Absolutní práva působí erga omnes – proti všem – lze je tedy uplatnit skutečně vůči každému, nikdo zde nemusí být přesně jmenován/definován. Patří mezi vývojově starší skupinu. Jsou chráněny actiones in rem – žalobami věcnými. Příklady absolutních práv jsou například: vlastnické právo, rodinné právo nebo dědické právo.
Jaká jsou majetková práva
Jiná majetková práva
Vedle práva dílo užít náleží k majetkovým právům autora také právo na odměnu při opětném prodeji originálu, právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu a vlastní vnitřní potřebu a právo na odměnu v souvislosti s pronájmem originálu či rozmnoženiny díla.
Na co se dělí právo : Právní odvětví
V soukromém právu jsou nejdůležitějšími právními odvětvími občanské právo, rodinné právo, obchodní právo a lze sem zařadit i pracovní právo. V oblasti veřejného práva pak jde zejména o ústavní právo, trestní právo, správní právo a finanční právo.
Jako subjektivní právo (neboli oprávnění) se označuje právo určitého subjektu na něco, možnost chovat se určitým způsobem. Subjektivní právo je jinak řečeno zákonem garantovaná míra možného chování.
Obecné právo, společné právo nebo někdy též soudcovské právo je právo tvořené soudci skrze precedenty (angl. case law), rozhodnutí soudů a tribunálů. Tím se liší od zákonů (které přijal zákonodárce), vyhlášek a předpisů (normativních právních aktů výkonné moci).
Co je to pozitivní právo
Pozitivním právem (označovaným též – ne zcela přesně – jako platné právo) se rozumí takové právo, které lze odvodit ze systému vesměs psaných právních norem, které jsou v dané době platné. Jeho protikladem je právo přirozené.Právem vlastníka je, aby se svým vlastnictvím libovolně nakládal a jiné osoby z něho vyloučil. Základní složky vlastnického práva tvoří právo s věcí disponovat, užívat, brát užitky a plody a věc držet. Povinností vlastníka je, aby svým chováním nerušil výkon práv dalších osob.Správní právo můžeme rozdělit na hmotné a procesní.
základní lidská práva a svobody, politická práva, přičemž neopomíjí práva příslušníků národnostních a etnických menšin, hospodářská, sociální a kulturní práva a práva na soudní a jinou ochranu. Ústavní právo je právní odvětví zahrnující právní předpisy nejvyšší právní síly, které tvoří vrchol právního řádu.
Co to je objektivní : Objektivní = věcný, nestranný, neutrální, neosobní, realita existující venku. Subjektivní = osobní, nevěcný, předpojatý, jednostranný, realita popisovaná z vnitřního pohledu.
Jak dělíme právo : V soukromém právu jsou nejdůležitějšími právními odvětvími občanské právo, rodinné právo, obchodní právo a lze sem zařadit i pracovní právo. V oblasti veřejného práva pak jde zejména o ústavní právo, trestní právo, správní právo a finanční právo.
Jak se dělí vecna práva
Podle současného občanského zákoníku (OZ) jsou věcnými právy právo vlastnické, zástavní, zadržovací a práva odpovídající věcným břemenům. Jako věcné právo může být sjednáno rovněž právo předkupní, to ovšem jen k nemovitým věcem. Tento výčet věcných práv je uzavřený, nelze ho smluvně rozšiřovat.
Právní odvětví
V soukromém právu jsou nejdůležitějšími právními odvětvími občanské právo, rodinné právo, obchodní právo a lze sem zařadit i pracovní právo. V oblasti veřejného práva pak jde zejména o ústavní právo, trestní právo, správní právo a finanční právo.Dispozitivní právní norma je právní norma, u které se lze odchýlit od pravidla chování obsaženého v dispozici normy. Opakem normy dispozitivní je právní norma kogentní. Norma dispozitivní je dvojího charakteru, jelikož obsahuje v hypotéze dovolení odchýlit se od samotného pravidla chování obsaženého v dispozici.
Co má každý právo vlastnit : Každý má právo vlastnit zákonně nabytý majetek, užívat jej, nakládat s ním a odkazovat jej. Nikdo nesmí být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu, v případech a za podmínek, které stanoví zákon, a při poskytnutí spravedlivé náhrady v přiměřené lhůtě.