Použití Kondicionál 3. typu se vztahuje k podmínce v minulosti, která nenastala, a jejímu pravděpodobnému výsledku v minulosti. Tyty věty jsou neskutečné a čistě hypotetické, protože teď už je příliš pozdě na to, aby taková situace (a její výsledek) nastaly.Druhý kondicionál vyjadřuje nereálnou, hypotetickou podmínku a odpovídá na otázku, co by bylo, kdyby… Kdybych…, tak bych… Má tento tvar: If = KDYBY + minulý čas prostý, podmiňovací věta s would (udělal bych) / could (mohl bych).První kondicionál (first conditional)
První kondicionál používáme pro reálné, možné podmínky. Vlastně jím říkáme, co uděláme, jestli…. (Jestli bude pršet, zůstaneme doma.) Vedlejší věta podmínková zde opět nejčastěji používá spojku if, kterou zde můžeme přeložit jako 'jestli, jestliže'.
Jak poznat Kondicionaly : Podmínkové věty používají mluvčí tehdy, když spekulují, co by se mohlo stát (případně co by se bývalo mohlo stát v minulosti), anebo když říkají, co by si přáli, aby se stalo. Většina z nich obsahuje spojku if a sloveso v minulém čase.
Co je první kondicionál
První kondicionál zahrnuje i ty případy, kdy je v hlavní větě rozkazovací způsob (udělej něco, jestli…). Potom není vlastně budoucí čas v žádné části souvětí. Vedlejší podmínková věta je opět v přítomném čase (v následujících větách je zvýrazněna tučně), v hlavní větě je rozkazovací způsob: Shout if you need anything.
Co znamená kondicionál : Podmiňovací způsob (kondicionál) je slovesný způsob, jímž se vyjadřuje, že uskutečnění určitého děje nebo stavu je podmíněno jistými okolnostmi. Kondicionál je rovněž možné využít k vyjádření zdvořilé žádosti (mohl byste mi prosím říci…).
Podmiňovací způsob (kondicionál) je slovesný způsob, jímž se vyjadřuje, že uskutečnění určitého děje nebo stavu je podmíněno jistými okolnostmi. Kondicionál je rovněž možné využít k vyjádření zdvořilé žádosti (mohl byste mi prosím říci…).
U nultého kondicionálu má sloveso v obou větách souvětí tvar přítomného prostého času. Jestliže se stane tato věc, stane se tamta věc. Stejně jako v případě ostatních typů kondicionálů není pořadí vět v souvětí pevně dáno.
Co jsou podmínkové věty
Ve vedlejší větě podmínkové je vyjádřen předpoklad nebo podmínka realizace či nerealizace děje věty hlavní. Podmínková věta vedlejší se tradičně označuje termínem protasis (česky předvětí), věta hlavní termínem apodosis (česky závětí).IF + přítomný čas prostý / průběhový + WILL/MUST/CAN + infinitive. První kondicionál použijeme tehdy, když budeme mluvit o něčem, co se s největší pravděpodobností stane, když: If you don't hurry, you will miss the train. Jestliže si nepospíšíš, zmeškáš vlak.Jak vedlejší větu podmínkovou poznáme Vedlejší věta příslovečná podmínková vyjadřuje příslovečné určení podmínky věty hlavní, jinými slovy nám říká, za jaké podmínky se stane situace popsaná větou hlavní, můžeme ji tedy použít například při obchodování anebo v situaci, kdy máme potřebu někomu vyhrožovat.
Dozvíme se, že mluvíme-li o lidech, požijeme WHO, když mluvíme o věcech a zvířatech, použijeme WHICH a pak taky, že můžeme obě nahradit THAT. Dále si řekneme v jakých větách použijeme WHOSE a nakonec přidáme WHERE.
Jaké jsou druhy vedlejších vět : Vedlejší věta příslovečná
| místní | kde | Vrátila se tam, kde jí bylo nejlépe. |
|---|---|---|
| časová | kdy | Když přišel domů, začal vařit. |
| způsobová | jak | Vypadal, jako by neuměl do pěti počítat. |
| měrová | do jaké míry | Křičela, jak mohla. |
| příčinná | proč | Rychle utíkali, protože za nimi hořelo. |
Kdy se používá that : V angličtině používáme dva typy ukazovacích zájmen: this (tento) a these (tyto) se používají pro věci, které má mluvčí u sebe. that (tamten) a those (tamty) použijeme pro věci, které jsou od něho vzdálené, jsou u osoby, se kterou se mluví, nebo jsou u nějaké třetí osoby.
Kdy pouzit which a kdy that
Who se však používá pro životná podstatná jména (pro lidi) a which se používá pro neživotná (pro věci). U určujících vztažných vět lze místo who i which použít zájmeno that. Ne však u neurčujících vztažných vět! The man that told me the way was very polite.
Věta vedlejší nemůže stát samostatně a je mluvnicky závislá na jiné větě. Mezi větou hlavní a větou vedlejší je vztah závislosti. Věta, kterou se ptáme, je věta řídící- hlavní. Věta, kterou odpovídáme, je věta závislá- vedlejší.Vedlejší věty jsou závislé na větě hlavní nebo jiné větě vedlejší. Poznáme ji podle toho, že nemůže stát samostatně bez své řídící věty. Značení ve větném rozboru: VV. Na vedlejší větu se můžeme zeptat!
Kdy se používá which a kdy that : Pomoci si můžeme tímto pravidlem: pokud vybíráme z neurčitého (velkého) počtu, použijeme tázací zájmeno what. pokud vybíráme z určitého (malého) počtu, použijeme which.