Několik základních činností pomáhá mnichovi v jeho životě s Bohem: především společná a osobní modlitba, dále studium, lectio divina (duchovní četba) a manuální práce. Mnich vede jednoduchý a zároveň náročný život, který ho proměňuje a utváří z něho učedníka, blízkého a důvěrného přítele Pána Ježíše Krista.Na nohou nosí černé polobotky, v zimě se mohou obout i do teplejších pohorek a v mrazivém počasí se prý neodříkají ani moderních materiálů, jako je teplé termoprádlo.Klášter (z německého Kloster z latinského claustrum, uzavřené místo, latinsky monasterium) je instituce a budova nebo komplex budov, které slouží jako dlouhodobý příbytek pro duchovní a pracovní činnosti mnichů (monachů), mnišek (jeptišek) či laiků, kde žijí společně jako komunita na rozdíl od osaměle žijících …
Jak ziji mniši : Klášterům ve kterých mniši žijí, se říká waty. Součástí každého watu je chrám pro vykonávání modliteb, ubytovna, místo pro výuku náboženství a společná jídelna. Waty vždy bývaly útočištěm mladých chlapců z chudých rodin, kteří hledali jídlo a přístřešek během studií.
Co jedli mniši
Mnišská strava nesměla obsahovat maso čtvernožců, ryby a drůbež však povoleny byly. K jídlu měl mnich každý den dostávat libru (asi ¼ kg) chleba, a to bez rozdílu, zda se jedlo jednou či dvakrát denně. Pokud byl oběd i večeře, chléb se rozdělil na dvě části, větší se snědla v poledne, menší večer.
Co jedí mniši : Během tří postních dní se musejí zřeknout mléčných produktů, ryb, masa, alkoholu, vajec, oleje a jedí menší porce ořechů, ovoce, zeleniny, semínek a fazolí. Po tři normální dny jedí normální středomořskou stravu: vejce, olivy, ryby, mléčné výrobky – pozor, polotovary a cukr jsou ale stále mimo jídelníček.
Buddhističtí mniši jsou na první pohled rozpoznatelní podle typického šatu, který se vyznačuje jednoduchostí a praktičností a má ochránit tělo před nepříznivými povětrnostními a klimatickými podmínkami. Mniši si tento oděv sami vyrábějí z látky, kterou byli obdarováni.
Hábit (z lat. habitus) je volný a splývavý svrchní oděv, stejnokroj křesťanských řeholníků a řeholnic, nejčastěji černé, případně i bílé, šedé nebo hnědé barvy. U františkánů se nazývá také kutna. Vznikl z jednoduchého chitónu či tuniky, jaké ve starověku nosili muži i ženy.
Jak se stát mnichem
Musí mít doporučení Římskokatolického kněze. Musí mít ukončená studia, pracovní závazky a veškeré aktivity, které by jakkoliv narušovali formaci k jeho úplnému zasvěcení se Bohu v klášteře. Nesmí mít dluhy a být trestně bezúhonný Musí podat žádost o přijetí do kandidatury.Mnich (lat. monachus, z řec. μοναχός monachos – osamocený) je muž praktikující formu života ve víře podřízenou konkrétnímu cíli víry. Cvičí mysl a tělo podle své víry – buď sám, nebo s ostatními lidmi podobného zaměření – zatímco udržuje odstup od lidí, kteří toto zaměření nesdílejí.Během tří postních dní se musejí zřeknout mléčných produktů, ryb, masa, alkoholu, vajec, oleje a jedí menší porce ořechů, ovoce, zeleniny, semínek a fazolí. Po tři normální dny jedí normální středomořskou stravu: vejce, olivy, ryby, mléčné výrobky – pozor, polotovary a cukr jsou ale stále mimo jídelníček.
Strava našich předků byla velmi prostá, založena zejména na obilovinách a luštěninách. Naši předkové využívali všech darů přírody beze zbytku. Z obilovin se jedlo zejména žito, pšenice, oves, ječmen, jáhly a pohanka a různé jejich kombinace, později i brambory.
Co nesmi jíst Budhiste : Školy se rozcházejí i v tom, jestli byl Buddha vegetarián. Přesto se převážně uvádí, že nebyl. Podle théravády Buddha schvaloval jedení vepřového, kuřecího a rybího masa, ale nepovoloval maso člověka, psa, kočky, krávy či slona. Maso pro mnichy by nemělo být zabito cíleně pro ně.
Co nesmí mnich : Mnich, který se jich dopustil, je na dobu šesti dni zbaven své seniority, nesmí spát pod jednou střechou s ostatními mnichy, nemůže nikam chodit bez doprovodu dalších čtyř mnichů a každodenně musí oznamovat svůj přestupek všem mnichům žijícím v daném místě.
Co nesmí buddhista
Buddhismus se dělí na dva základní směry, na velký a malý búz. Víra zakazuje působení bolesti živým tvorům, braní si, co mi není dáno, lhaní, užívání alkoholu a sexuální nemorálnost. Pro mnichy platí ještě asketičtější předpisy – nesmí pít žádný alkohol, konzumovat maso, nesmí si zdobit tělo.
Slovo habitus (lat. obvyklý postoj, vzhled, oblečení) má několik významů: Habitus (biologie) – vnější vzhled organismu, používá se především v botanice. Habitus (sociologie) – sada dispozic a předpokladů člověka.Slovník spisovného jazyka českého podstatné jméno háv charakterizuje takto: " ženský šat, zpravidla slavnostní roucho, přeneseně žertovně oděv vůbec".
Co kláštery zajišťovaly : Cílem života v klášteře bylo vést duchovní válku, v čemž mnichům pomáhala modlitba, manuální práce, studium posvátných textů (tzv. lectio divina) a dodržování kázně. Roku 577 však byl klášter zničen Langobardy a mniši se rozptýlili.