Mnich (lat. monachus, z řec. μοναχός monachos – osamocený) je muž praktikující formu života ve víře podřízenou konkrétnímu cíli víry. Cvičí mysl a tělo podle své víry – buď sám, nebo s ostatními lidmi podobného zaměření – zatímco udržuje odstup od lidí, kteří toto zaměření nesdílejí.Mniši se věnovali modlitbám, studiu knih a přepisování knih.Dvě základní formy mnišství představuje mnich poustevník (anachórét, eremita) a mnich cenobita žijící ve společenství dalších mnichů. Běžnou podobou pospolitého mnišského života je společenství řeholníků, kteří bydlí v klášteře a řídí se řeholí. Křesťanské mnišství mělo v historii význam pro vývoj západní civilizace.
Jak se stát mnichem : Musí mít doporučení Římskokatolického kněze. Musí mít ukončená studia, pracovní závazky a veškeré aktivity, které by jakkoliv narušovali formaci k jeho úplnému zasvěcení se Bohu v klášteře. Nesmí mít dluhy a být trestně bezúhonný Musí podat žádost o přijetí do kandidatury.
Co jí mniši
Krmení mníšků musíte věnovat dostatečnou péči. Snadno se totiž mohou stát závislými pouze na semenech, což může později v životě způsobit jejich nadváhu. Základem je směs zrnin – proso, oves, lesknice, kardi, semenec, slunečnice.
Kde ziji mniši : V klášteře Nový Dvůr na Toužimsku žijí mniši, kteří se věnují nejen modlitbám, ale chovají i ovce, hospodaří v lese a vyrábí výbornou horčici a další výrobky, které pocházejí z mateřského kláštera Sept-Fons ve Francii, kde mniši sídlí již od 12. století. Hořčice je vyráběna podle originální trapistické receptury.
Mnišství (z řec. monachos, osamělý) také monasticismus či mnišský způsob života je životní styl, který podřizuje svůj život konkrétnímu cíli. V buddhismu do detailu propracovaný systém tréninku mysli zaměřený na probuzení, který zavrhl askezi, ale mniši dodržují sliby Vinaja-pitaka.
Řeholnice je členka ženského církevního řádu, kongregace, či institutu zasvěceného života, která se řídí předepsanými pravidly pro řeholní rodinu, řeholí (z latinského regula – pravidlo), a stanovami, a která se k tomu zavázala slavnými, či věčnými řeholními sliby.
Co jedí mniši
Během tří postních dní se musejí zřeknout mléčných produktů, ryb, masa, alkoholu, vajec, oleje a jedí menší porce ořechů, ovoce, zeleniny, semínek a fazolí. Po tři normální dny jedí normální středomořskou stravu: vejce, olivy, ryby, mléčné výrobky – pozor, polotovary a cukr jsou ale stále mimo jídelníček.Klášterům ve kterých mniši žijí, se říká waty. Součástí každého watu je chrám pro vykonávání modliteb, ubytovna, místo pro výuku náboženství a společná jídelna. Waty vždy bývaly útočištěm mladých chlapců z chudých rodin, kteří hledali jídlo a přístřešek během studií.Vedle zasvěcených osob žili v některých klášterech, zejména cisterciáckých, také laičtí bratři, tzv. konvršové. Ti se na rozdíl od mnichů pocházejících z urozenějších vrstev rekrutovali mezi venkovskými obyvateli, zůstávali negramotní a jejich úkolem bylo starat se o klášterní hospodářství.
Aby se člověk mohl stát buddhistou, musí přijmout odpovědnost za vytváření svého vlastního života, s důvěrou, že příčina a následek neboli karma skutečně funguje. Prostřednictvím myšlenek a posuzování si vytváříme návyky a postoje, která nás buď omezují, nebo osvobozují.
Jak žijí mniši : Běžný den buddhistického mnicha
Každé ráno se podle tradice mniši vydávají do blízkých vesnic pro almužny. V jazyce pálí, latině thérávádského buddhismu, se mnich řekne bhikkhu, což znamená – ten, kdo žije z almužen. Na své obchůzky po okolí vyráží s miskou zvanou bat. Do ní lidé vkládají rýži a další jídlo.
Proč vznikaly kláštery : První kláštery ve středověku se zakládaly již v 5. a 6. století. Klášter středověku představoval pro mnichy nejen místo pro přiblížení se Bohu, ale navíc byl sociálním a materiálním útočištěm v nelehkých životních podmínkách středověku.
Co je to Řeholná sestra
Řeholnice je členka ženského církevního řádu, kongregace, či institutu zasvěceného života, která se řídí předepsanými pravidly pro řeholní rodinu, řeholí (z latinského regula – pravidlo), a stanovami, a která se k tomu zavázala slavnými, či věčnými řeholními sliby.
Jeptiškami se ženy mohou stát i po své svatbě, u zasvěcených panen je to téměř nemožné. Potenciální zasvěcená panna totiž nikdy v životě nesmí mít sex ani s jedním mužem. A to samozřejmě není jediná odlišnost.Existuje několik důvodů pro tento buddhistický rituál. Za prvé, mniši si ostříhali vlasy s cílem symbolizovat jejich odpoutanost od hmotných statků a fyzického vzhledu. Opravdu, mezi pravidla buddhismu, z nichž jeden uvádí, že buddhističtí mniši by se neměli snažit zlepšit svůj fyzický vzhled.
Co nesmí buddhista : Buddhismus se dělí na dva základní směry, na velký a malý búz. Víra zakazuje působení bolesti živým tvorům, braní si, co mi není dáno, lhaní, užívání alkoholu a sexuální nemorálnost. Pro mnichy platí ještě asketičtější předpisy – nesmí pít žádný alkohol, konzumovat maso, nesmí si zdobit tělo.