Co delaji mnisi?
Mniši se věnovali modlitbám, studiu knih a přepisování knih.Mnich (lat. monachus, z řec. μοναχός monachos – osamocený) je muž praktikující formu života ve víře podřízenou konkrétnímu cíli víry. Cvičí mysl a tělo podle své víry – buď sám, nebo s ostatními lidmi podobného zaměření – zatímco udržuje odstup od lidí, kteří toto zaměření nesdílejí.Na nohou nosí černé polobotky, v zimě se mohou obout i do teplejších pohorek a v mrazivém počasí se prý neodříkají ani moderních materiálů, jako je teplé termoprádlo.

Jak ziji mniši : Klášterům ve kterých mniši žijí, se říká waty. Součástí každého watu je chrám pro vykonávání modliteb, ubytovna, místo pro výuku náboženství a společná jídelna. Waty vždy bývaly útočištěm mladých chlapců z chudých rodin, kteří hledali jídlo a přístřešek během studií.

Co to je konvent

Konvent (latinsky conventus, tj. schůze, shromáždění, sněm, soud) je v náboženském smyslu označení církevní komunity kněží, řeholníků nebo řeholních sester určitého kláštera.

Jak se stát mnichem : Musí mít doporučení Římskokatolického kněze. Musí mít ukončená studia, pracovní závazky a veškeré aktivity, které by jakkoliv narušovali formaci k jeho úplnému zasvěcení se Bohu v klášteře. Nesmí mít dluhy a být trestně bezúhonný Musí podat žádost o přijetí do kandidatury.

Krmení mníšků musíte věnovat dostatečnou péči. Snadno se totiž mohou stát závislými pouze na semenech, což může později v životě způsobit jejich nadváhu. Základem je směs zrnin – proso, oves, lesknice, kardi, semenec, slunečnice.

Dvě základní formy mnišství představuje mnich poustevník (anachórét, eremita) a mnich cenobita žijící ve společenství dalších mnichů. Běžnou podobou pospolitého mnišského života je společenství řeholníků, kteří bydlí v klášteře a řídí se řeholí. Křesťanské mnišství mělo v historii význam pro vývoj západní civilizace.

Co to je hábit

Hábit (z lat. habitus) je volný a splývavý svrchní oděv, stejnokroj křesťanských řeholníků a řeholnic, nejčastěji černé, případně i bílé, šedé nebo hnědé barvy. U františkánů se nazývá také kutna. Vznikl z jednoduchého chitónu či tuniky, jaké ve starověku nosili muži i ženy.Dormitářem (latinsky dormitorium) nazýváme společnou ložnici mnichů nebo jeptišek v klášteře. Později, zejména po souhlasu papeže Martina V. se zrušením dormitáře u benediktinů v roce 1419, byl u některých řádů nahrazován jednotlivými celami. Dormitář pak v baroku mohl označovat část kláštera s celami.Během tří postních dní se musejí zřeknout mléčných produktů, ryb, masa, alkoholu, vajec, oleje a jedí menší porce ořechů, ovoce, zeleniny, semínek a fazolí. Po tři normální dny jedí normální středomořskou stravu: vejce, olivy, ryby, mléčné výrobky – pozor, polotovary a cukr jsou ale stále mimo jídelníček.

Národní konvent o Evropské unii je diskuzní platforma, která od roku 2014 představuje stálé místo pro debatu o evropských otázkách v České republice.

Kdo byl v čele Girondistů : Maximilien François Marie Isidore de Robespierre (6. května 1758 Arras – 28. července 1794 Paříž) byl francouzský advokát a politik.

Co kláštery zajišťovaly : Cílem života v klášteře bylo vést duchovní válku, v čemž mnichům pomáhala modlitba, manuální práce, studium posvátných textů (tzv. lectio divina) a dodržování kázně. Roku 577 však byl klášter zničen Langobardy a mniši se rozptýlili.

Kdo žil v klášteře

Vedle zasvěcených osob žili v některých klášterech, zejména cisterciáckých, také laičtí bratři, tzv. konvršové. Ti se na rozdíl od mnichů pocházejících z urozenějších vrstev rekrutovali mezi venkovskými obyvateli, zůstávali negramotní a jejich úkolem bylo starat se o klášterní hospodářství.

Mnišská strava nesměla obsahovat maso čtvernožců, ryby a drůbež však povoleny byly. K jídlu měl mnich každý den dostávat libru (asi ¼ kg) chleba, a to bez rozdílu, zda se jedlo jednou či dvakrát denně. Pokud byl oběd i večeře, chléb se rozdělil na dvě části, větší se snědla v poledne, menší večer.Slovo habitus (lat. obvyklý postoj, vzhled, oblečení) má několik významů: Habitus (biologie) – vnější vzhled organismu, používá se především v botanice. Habitus (sociologie) – sada dispozic a předpokladů člověka.

Co je to háv : Slovník spisovného jazyka českého podstatné jméno háv charakterizuje takto: " ženský šat, zpravidla slavnostní roucho, přeneseně žertovně oděv vůbec".